Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

HOME

zpět na seznam

Lichý pátek Vaška Müllera


Tatry, Nedvěd a Smrž aneb Co chtějí ženy slyšet?

Tu neuvěřitelnou informaci jsem zaslechl, právě když jsem si v hypermarketu u pultu se sýry nechával nakrájet třicet deka madelandu light. Měli tam naladěno jakési komerční rádio, jehož moderátor hlásil, že Vysoké Tatry se proměnily v měsíční krajinu. Aha, nějaký pitomý fór, řekl jsem si a dál se plně soustředil na nakupování, abych dokázal využít všechny nejvýhodnější akce.

Jenže o pár desítek minut později mi jindy “střízlivý” Radiožurnál naladěný v mém autorádiu, sdělil, že Vysoké Tatry jak je známe již neexistují.

Vzpomněl jsem si na Českou sodu, v níž Petr Čtvrtníček hlásil, že Slovensko uskutečnilo v Maďarsku pokusný jaderný výbuch. Což kdyby se stalo naopak (tedy Maďarsko zkoušelo atomovku na Slovensku), by se dalo vzít jako vysvětlení těchto hrůzných zpráv. Jenže pak mi došlo, že již nějaký ten měsíc jsme všichni nerozluční bratři v Evropské unii a uklidnil jsem se.

Ne, nechci si dělat legraci z katastrofy, která se v Tatrách stala. Strávil jsem tam silvestrovský týden a škody napáchané vichřicí jsou opravdu obrovské. Neumím si ani představit, kolik práce a peněz bude zapotřebí, aby byly škody ekologicky odstraněny a proběhla citlivá obnova horských lesů.

(Shodou okolností jsme se ženou v říjnu vylezli na Slavkovský štít a fotili z něj právě zalesněné okolí Smokovců. Srovnám-li tyto snímky s fotkami z prosince, jde z těch novějších opravdová hrůza.)

Jenže Tatry ze světa nezmizely, jsou tam pořád, i po té strašné vichřici a jsou stále krásné. Ale jak tak slyším zprávy o všech těch dalších sjezdovkách a hotelích, které by různí podnikatelé chtěli vystavět tam, kde předtím byly hluboké lesy, bojím se, aby tahle přeměna nebyla pro Tatry mnohem drastičtější. Přeci jen se vysokohorská příroda lépe vyrovná s následky vichřice, než s betonem. A jestli by to pomohlo turistickému ruchu je rovněž sporné, vždyť kapacita hotelů ve Vysokých Tatrách prý již teď nebývá ani zdaleka naplněna a i samotní Slováci jezdí podle různých statistik lyžovat spíše než do Tater do menších středisek typu kysucké Oščadnice.

Vysoké Tatry jsou kouzelné právě proto, že jejich “vybetonovanost” není velká a půvabné starobylé Smokovce do hor ideálně zapadají. Jen aby po vybudování dalších velehotelů a skiareálů lidé, kteří doposud do těchto relativně klidných velehor jezdili, nezamířili raději do téměř nedotčených Roháčů. A výsledek onoho plánovaného turistického oživení by byl nakonec přesně opačný.

V téhle souvislosti mě napadá jedna důležitá otázka: my kteří jsme se snažili pomoci prostřednictvím různých darů na bankovní účty, nákupy tatranek, i všichni ti muzikanti hrající pro obnovu Tater, víme na co jsme vlastně přispěli? Jestli na rychlé zprovoznění zničených tratí horské električky a citlivou obnovu lesů, nebo na plošné postřiky a vybudování cest na místa, kde předtím nevedly?

*

Mám rád zimu. Na střešní okna našeho podkroví padá sníh, houpu se v křesle, na trámu hoří svíčka, popíjím něco dobrého a poslouchám své oblíbené písničkáře a písničkářky. A když jsem si tak vychutnával výbornou desku Jiřího Smrže Dědičná krev (kterou si mimochodem můžete na Vltava.cz koupit za 153 korun), napadla mě jedna otázka na kterou neznám odpověď.

Přesněji řečeno, bylo to u Smržovy písně Ta a ten
(http://www.ms.mff.cuni.cz/~mirovsky/hudba/texty/JiriSmrz_TaATen.html),
v níž se zpívá:

“Jsi žena, kvůli které se vychází za noci do mrazivé mlhy bez myšlenky na klíč zvenčí.
Kvůli které muž nechává krvavé otisky chodidel na ledě, který se den ze dne tenčí.
Kvůli které opustí ženu, dítě, domov, důstojnost a klid,
Kvůli které si roztrhne hrdlo, aby pojednou v životě se nadechl zcela a mohl dál jít!”

Má otázka zní asi takto:

Proč byl (nebo je) idolem mnoha žen a dívek Jan Nedvěd a ne Jiří Smrž?

Řekl bych, že co se týče vzhledu, není ani jeden z písničkářů žádným Davidem Beckhemem a alespoň mě by, tedy zkusím-li si představit, že jsem žena, výše citovaný úryvek určitě okouzlil mnohem více, než Nedvědovy textové banality.

A co teprve tohle:

“Jsi žena, kvůli které, ať už jsem byl předtím kýmkoli, byl jsem chvíli mužem.”
(“A muž si neschovává účtenky lásek, proher a ran, za které je mu někdo dlužen)

Řekněte sami, není toto opravdová poklona?

No jo, bohužel nejsem žena a tak to nemohu asi pochopit a nevím, co bych chtěl jako žena slyšet (vždyť v kolika diskusích se přispívající dívky svěřily, že Honza umí říct přesně to, co chtějí ženy slyšet).

Ale třeba mi to někdo vysvětlí.

Vašek Müller

Co na to vy?

zpět na seznam

HOME

 

TOPlist

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.