Tatry, Nedvěd a Smrž aneb Co chtějí ženy slyšet?
Tu
neuvěřitelnou informaci jsem zaslechl, právě když jsem si v hypermarketu u
pultu se sýry nechával nakrájet třicet deka madelandu light. Měli tam
naladěno jakési komerční rádio, jehož moderátor hlásil, že Vysoké Tatry se
proměnily v měsíční krajinu. Aha, nějaký pitomý fór, řekl jsem si a dál se
plně soustředil na nakupování, abych dokázal využít všechny nejvýhodnější
akce.
Jenže o pár desítek minut později mi jindy “střízlivý”
Radiožurnál naladěný v mém autorádiu, sdělil, že Vysoké Tatry jak je známe
již neexistují.
Vzpomněl jsem si na Českou sodu, v níž Petr Čtvrtníček
hlásil, že Slovensko uskutečnilo v Maďarsku pokusný jaderný výbuch. Což
kdyby se stalo naopak (tedy Maďarsko zkoušelo atomovku na Slovensku), by se
dalo vzít jako vysvětlení těchto hrůzných zpráv. Jenže pak mi došlo, že již
nějaký ten měsíc jsme všichni nerozluční bratři v Evropské unii a uklidnil
jsem se.
Ne, nechci si dělat legraci z katastrofy, která se
v Tatrách stala. Strávil jsem tam silvestrovský týden a škody napáchané
vichřicí jsou opravdu obrovské. Neumím si ani představit, kolik práce a
peněz bude zapotřebí, aby byly škody ekologicky odstraněny a proběhla
citlivá obnova horských lesů.
(Shodou okolností jsme se ženou v říjnu vylezli na
Slavkovský štít a fotili z něj právě zalesněné okolí Smokovců. Srovnám-li
tyto snímky s fotkami z prosince, jde z těch novějších opravdová hrůza.)
Jenže Tatry ze světa nezmizely, jsou tam pořád, i po té
strašné vichřici a jsou stále krásné. Ale jak tak slyším zprávy o všech těch
dalších sjezdovkách a hotelích, které by různí podnikatelé chtěli vystavět
tam, kde předtím byly hluboké lesy, bojím se, aby tahle přeměna nebyla pro
Tatry mnohem drastičtější. Přeci jen se vysokohorská příroda lépe vyrovná
s následky vichřice, než s betonem. A jestli by to pomohlo turistickému
ruchu je rovněž sporné, vždyť kapacita hotelů ve Vysokých Tatrách prý již
teď nebývá ani zdaleka naplněna a i samotní Slováci jezdí podle různých
statistik lyžovat spíše než do Tater do menších středisek typu kysucké
Oščadnice.
Vysoké Tatry jsou kouzelné právě proto, že jejich
“vybetonovanost” není velká a půvabné starobylé Smokovce do hor ideálně
zapadají. Jen aby po vybudování dalších velehotelů a skiareálů lidé, kteří
doposud do těchto relativně klidných velehor jezdili, nezamířili raději do
téměř nedotčených Roháčů. A výsledek onoho plánovaného turistického oživení
by byl nakonec přesně opačný.
V téhle souvislosti mě napadá jedna důležitá otázka: my
kteří jsme se snažili pomoci prostřednictvím různých darů na bankovní účty,
nákupy tatranek, i všichni ti muzikanti hrající pro obnovu Tater, víme na co
jsme vlastně přispěli? Jestli na rychlé zprovoznění zničených tratí horské
električky a citlivou obnovu lesů, nebo na plošné postřiky a vybudování cest
na místa, kde předtím nevedly?
*
Mám rád zimu. Na střešní okna našeho podkroví padá sníh,
houpu se v křesle, na trámu hoří svíčka, popíjím něco dobrého a poslouchám
své oblíbené písničkáře a písničkářky. A když jsem si tak vychutnával
výbornou desku Jiřího Smrže Dědičná krev (kterou si mimochodem můžete na
Vltava.cz koupit za 153 korun), napadla mě jedna otázka na kterou neznám
odpověď.
Přesněji řečeno, bylo to u Smržovy písně Ta a ten
(http://www.ms.mff.cuni.cz/~mirovsky/hudba/texty/JiriSmrz_TaATen.html),
v níž se zpívá:
“Jsi žena, kvůli které se vychází za noci do mrazivé mlhy
bez myšlenky na klíč zvenčí.
Kvůli které muž nechává krvavé otisky chodidel na ledě, který se den ze dne
tenčí.
Kvůli které opustí ženu, dítě, domov, důstojnost a klid,
Kvůli které si roztrhne hrdlo, aby pojednou v životě se nadechl zcela a mohl
dál jít!”
Má otázka zní asi takto:
Proč byl (nebo je) idolem mnoha žen a dívek Jan Nedvěd a
ne Jiří Smrž?
Řekl bych, že co se týče vzhledu, není ani jeden
z písničkářů žádným Davidem Beckhemem a alespoň mě by, tedy zkusím-li si
představit, že jsem žena, výše citovaný úryvek určitě okouzlil mnohem více,
než Nedvědovy textové banality.
A co teprve tohle:
“Jsi žena, kvůli které, ať už jsem byl předtím kýmkoli,
byl jsem chvíli mužem.”
(“A muž si neschovává účtenky lásek, proher a ran, za které je mu někdo
dlužen)
Řekněte sami, není toto opravdová poklona?
No jo, bohužel nejsem žena a tak to nemohu asi pochopit a
nevím, co bych chtěl jako žena slyšet (vždyť v kolika diskusích se
přispívající dívky svěřily, že Honza umí říct přesně to, co chtějí ženy
slyšet).
Ale třeba mi to někdo vysvětlí.
Vašek Müller