Zrovna nedávno jsem u piva diskutoval s kamarádem o tom, že i ten náš nepříliš velký folk – country – trampský rybníček má své zjevně přeceňované hvězdičky a na druhou stranu i opravdové osobnosti, které jsou víceméně utajené, přičemž by třeba měly co říct. Jako typického zástupce té druhé kategorie bych rád jmenoval spisovatele Zdeňka Šmída. Pomineme-li Šmídovu muzikantskou minulost, jeho texty na desce Proč bychom se netopili nebo výborné knížky s tématikou vodácko – turistickou, musí se do škatulky “osobnost žánru” dostat přinejmenším jako autor knihy Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta. Kdo jiný dokázal složit téhle muzice takovou poklonu? Pokud náhodou netušíte, o čem kniha je, ocituji samotného spisovatele: “Ale to hlavní, o čem moje knížka je, se neztratilo: závratné bendžové pidlikání pomilováníhodných amatérů, skálopevná přátelství mužů věčně podemílaná krásnýma očima zpěvaček, slávou a nadějí na největší byznys našeho života. A též marná touha obrátit loď v řece času zpátky k prameni.”

Když jsem byl před několika lety vyzván redakcí jednoho trampského časopisu ke spolupráci, jako jednu z prvních věcí jsem navrhl rozhovor se Zdeňkem Šmídem. (Je to osobnost značně neokoukaná a v našich žánrech novinářsky “nevyužitá”. S čestnou výjimkou profilu, který napsal Tomáš Hrubý do F&C 5/98) Jelikož však k zmiňovanému interview nikdy nedošlo, dávám, milí folkoví novináři, tento nápad “do placu.” A jak jsem si ověřil při rozhovoru s Kapitánem Kidem spisovateli (navíc moudrému a vtipnému) je radost pokládat otázky. Spisovatel totiž na ně umí odpovídat.

Zbývá mi jen dodat, že tento dle mého názoru nejlepší trampský spisovatel právě vydal další knihu Jak se mají mayové aneb Proč bychom se neděsili, v níž se opět setkáváme se Sumcem, Lídou, Kenym a dalšími členy známé party.

(Poznámka: ano, považuji Šmída za nejlepšího trampského spisovatele, i když s tím mnozí trampové nemusí souhlasit. Dokonce jsem se již dvakrát při pokusu udělat rozhovor s organizátorem Trapsavce Tonym, ptal, zda je mezi trampskými psavci někdo, kdo by také byl schopen oslovit širší čtenářské publikum. Nebylo mi však nikdy odpověděno. Je však možné, že se ohledně posuzování “trampskosti”, toho kterého umění, mýlím. Ostatně, za jednu ze tří nejlepších trampských písní považuji sklepácký song Strom kýve pahýly, a pokud vím v anketě Trampský hit století tato srdceryvná skladba nijak výrazně nezabodovala.)

Mám tramping a trampy rád a sympatizuji s nimi, i když jsem nikdy nechodil v maskáčích, nebyl členem žádné osady a asi bych ani nedokázal brát některé trampské zvyklosti alespoň s minimální vážností jim zřejmě příslušející.

Již teď se však těším na náš tradiční jarní slovenský “echt trampský” vandr. Cílem této nevšední akce bude zřejmě Zádielska tiesňava a Turnanský hradný vrch, což ovšem čtenáře Lichého pátku vůbec nemůže zajímat. Proč tedy o tom píšu? Rád bych vás totiž seznámil s kouskem jednoho zajímavého e- mailu, který jsem dostal při pokecu potencionálních členů naší jarní výpravy. Člověk, který jej napsal je dlouholetým členem trampské osady a tak o problémech vandrů zřejmě něco ví. Neschází mu však smysl pro ironii a tak by mě docela zajímalo, co řeknou na jeho slova další trampové. Cituji:

“Co se týče vandru, jsem echt pro. Jen chci upozornit, že co se týče echt trampských vandrů, platí, že se vždy najde někdo echt kompetentní, kdo ti vysvětlí, že to, co ty považuješ za trampské, je někde hluboko pod hranicí toho, co je ochoten trampským připustit on. Načež tě obdaří dlouhým vzpomínkovým téměř sci-fi monologem, který zakončí velkorysou frází, že tě Jednou Možná na ten Pravý Echt Trampský Vandr vezme. Zbytek života pak strávíš čekáním na jedno umolousané zvadlo...

Mimochodem, víš co je nejoblíbenější sport mezi trampama? Bombardovat se otázkou: "Kdy jsi byl naposledy na Vandru?" Všichni Trampové se před ní třesou, a aby před svým zeleným okolím náhodou nevypadali jako nějací cucáci... Proto jezdí téměř kamkoli (k babičce, mamince, na společenské návštěvy k přátelům (netrampům), na rodinné nákupy, někdy i do práce) v maskáčích a řádně ocamrátkovaní. Kdyby je náhodou nějaký tramp potkal, aby působili dojmem, že ONI - JSOU na Vandru!! Jediný, od koho tato otázka nehrozí, je tramp, který sám nebyl alespoň 3 týdny na vandru, protože se sám takovéto otázky obává.

*

Když jsem se minulé úterý dozvěděl tu hroznou zprávu o smrti úžasné písničkářky Zuzany Navarové pořádně mě to “vzalo”. Ta potvora Spodní výr se objevil hodně, hodně blízko. Kdo zná Irvingovu knihu Svět podle Garpa, ví jak to myslím.

Přeji všem muzikantům, posluchačům, organizátorům i novinářům, prostě nám všem, ať je v roce 2005 Spodní výr co nejslabší, ať o té příšeře po celý rok ani neuslyšíme.