Agitky, kytky, Arsenal Londýn a muzeum.
Hlavně
ať se v dalším Lichém pátku neobjeví žádná politika, řekl jsem si po
přečtení reakcí nejen na minulý LP, ale i na Juppův zápisník. Psát či zpívat
o politice je zřejmě jedna z nejhorších věcí, kterou může folkař udělat.
Pokud se o ní zmíníte, hned se najde někdo, kdo ví, že to na stránky a do
diskusí o folku nepatří. Vzpomínám si, že i Jarkovi Nohavicovi, vyčítal
čtenář v internetové diskusi, že je sice pan Muzikant i Básník, ale shazuje
to agitkami na aktuální téma typu Ostrava černa. (Miluji "agitky na aktuální
téma." Vždycky jsem je miloval. A milovat budu. V osmdesátých letech jako
dnes. Vy se určitě nezlobíte za ty agitky, ale za jejich obsah, že?”,
odpověděl Jaromír Nohavica)
Slyšel jsem také názor (od člověka, jenž folku opravdu
rozumí), že by se písničkář neměl zaobírat politikou, neboť tím může ztratit
posluchače fandící kritizovanému politikovi. Jsem upřímně zvědav, jak
dopadnou Sestry Steinovy , které zapojily dva své koncerty do iniciativy
S komunisty se nemluví. Chuděry Steinovky, kolik asi ubylo v jejich publiku
voličů komunistů? Ano, je to jasné, proč by se folkaři měli zajímat o
nějakou politiku, když máme tolik hezkých věcí kolem sebe, namátkou mě
napadá třeba láska nebo kytky!
Pojďme tedy k něčemu opravdu hodnotnému, třeba
k literatuře.
Znáte knihu Nicka Hornbyho fotbalová horečka? Já ji právě
dočetl. Hornby popisuje svůj život, který od dětství, kdy se náhodou dostal
na zápas Arsenal Londýn versus Stoke City, měl “již navždy záviset na
vrtošivém sportovním štěstí milovaného fotbalového klubu.”
Musel jsem se smát, když Hornby psal o tom, jak bědná
byla většina jeho fotbalového života. Arsenal totiž často vyhrával jen 1:0 a
hra nebyla žádná paráda. Vážně bych chtěl vidět, co by pan Hornby psal,
kdyby fandil jako já hokejovému klubu Slezan Opava. Vůbec neví, co je to za
hrůzu, když jeho mančaft po prvním úspěšném zápase sezóny vyhraje zase až
někdy v třináctém kole. Když vedení o dva góly se před koncem pravidelně
mění v plichtu. To by pan Hornby poznal, co je to děs a hrůza. Co je to
mizerná nálada. Ještě že je to letos výrazně lepší.
Stop! Už, už jsem byl v pokušení, rozepsat se o tom, jak
letos trenér dokáže z hráčů vymačkat nemožné a sdělit vám zde další
zajímavosti o letošní sezóně. Jenže jsem si právě vzpomněl na slova Jana
Nedvěda: “skupiny fanoušků, kromě tenisu, jen otravují vzduch a já se toho
nezúčastňuji.” (MF DNES 25.8.2004)
Sice jsem nikdy nebyl jako divák na tenise, pouze jej
pravidelně hraju, takže nemohu posoudit odlišnost (v míře otravovaní
vzduchu) tenisových fanoušků od lidí, kteří si rádi zajdou na jiný sport,
ale v žádném případě nemíním Janova slova brát na lehkou váhu! Ano, neměl
bych na těchto stránkách věnovaných něčemu tak ušlechtilému jako je umění,
prudit kromě politiky i s nějakým stupidním sportem. To by folkař také
rozhodně neměl. To už bych zde rovnou mohl psát o penězích. (Mám pocit, že
nic nemůže jedince působícího v tomto žánru zdiskreditovat lépe, než
přiznání, že si tou muzikou, organizováním koncertů atd., vydělal nějaké
peníze.)
Přijměte tedy raději pozvání na výlet. Proti pěknému
výletu podzimní přírodou nemůže nikdo nic mít, navíc když je spojen
s návštěvou hospody, teda chci říci muzea. Víte, který písničkář má své
muzeum? Ano, je to Pepa Streichl. Nachází se v hospodě ve Veselí u Oder. (To
muzeum ne Pepa, i když ten asi občas taky). Bohužel musím přiznat, že Pepovo
muzeum prozatím neoplývá unikátními exponáty, ale pivo tam mají dobré a
uvnitř je teplo.
Přišel jsem tam zrovna když se jela Velká pardubická,
před hospodou měli nějací kovbojové zaparkované koně a podzim byl
v Oderských vrších barevně romantický. (Navíc Veselí leží na kopci a z jeho
okraje se nabízejí nádherné výhledy.)
A když si z vystřižených článků v hospodě (muzeu)
přečtete něco o dalším tamním oblíbenci, kterým je Pavel Dobeš, můžete hned
navštívit nedalekou obec Dobešov. Sakra! Teď mi došlo, že Dobeš nedávno
kandidoval a Pepa mi právě psal, jak ho lákaly dvě politické strany k hraní
na jejich podporu a on je odmítl. Takže raději končím, než budeme zase u té
politiky.
Vašek Müller