Do redakce psali nejen jednotlivci, ale i celé třídy ze základních škol a rodiny. Někteří čtenáři dokonce uvedli více než sto titulů. Pod titulkem Nejmilovanější román Reflexu jste si pak mohli v internetové i papírové verzi časopisu přečíst stovku čtenáři nejčastěji uváděných knih. Je to opravdu zajímavý seznam, mimo jiné i vysokým zastoupením českých autorů, vždyť zde najdete hned čtyři tituly od Milana Kundery a samozřejmě Hrabalovy knížky, Jirotkova Saturnina, Legátovou, Basse, Poláčka, Němcovou, Vančuru, Haška, Škvoreckého, Erbena, Loukotkovou a další spisovatele, kteří žijí nebo mají své kořeny v Čechách na Moravě či Slezsku.

Kupodivu však zde chybí náš nejprodávanější spisovatel Michal Viewegh, a také Petr Šabach, Vladimír Páral nebo Zdeněk Šmíd, kterého si však (hned po Kunderovi) nejvíce přáli čtenáři Reflexu vyzpovídat při on-line rozhovoru.

Jenže když jsem jednou v sobotu našel v MF Dnes hrubou přílohu o volbě superstar, řekl jsem si, že to musím vidět. A tak mě taky ulovili. Teď na superstar pravidelně čumím a už nebudu moc v hospodských debatách tvrdit, že se dívám víceméně jen na naši milovanou ČT 2 (to, že na hokej samozřejmě nezdůrazňuji). Prostě mě Nova taky dostala. Jenže pak mi došlo, že je to všechno vlastně děsně ušlechtilé! Najednou se přeci velká část národa zajímá o mladé pěvecké talenty! A pak že je Nova nekulturní! Už jsem málem dostával pocit, jak je svět krásný a my ušlechtilí, jenže do kanceláře mi z billboardu kouká Anička Dajdou a vedle ní je napsáno: Svět se zblánil. Držte se… Tak nevím.

Vytáhl jsem tedy ze skříně sako, svou nejlepší kravatu (no dobrá, svou jedinou použitelnou kravatu) a pak už jen s velkým úžasem sledoval, jak pod křišťálovými lustry, pozlaceným opavským městským znakem a lóžemi potaženými rudým plyšem zní v rychlém sledu dialogy, které bych nečekal ani v hodně drsném pornofilmu. Postarší dámy v róbách z hlediště zvědavě sledovaly, jak asi herečka odpoví na otázku: Jak voní tvoje p…? nebo máš taky ráda, když se ti muž …… .. …….?(ne, nedokážu to napsat, jsem asi puritán), a jak herec vesele pobíhá po jevišti s holým zadkem. O sexu se zde mluví stále a mnohem otevřeněji i horšími slovy, než kdysi v hornické knajpě U špeka. Když jsem si pak v autě cestou domů zpíval spolu se Slávkem Janouškem, že se nám “divadlo k životu víc přibližuje”,napadaly mě divné myšlenky. Pokud hry populární colness vlny, tedy onoho “progresivního divadelního trendu” reflektují reálný život, nejsme ve folku sto let za opicema? Nezobrazovali vždy právě folkaři život v celé jeho nahotě? (Sakra, to jsem nenapsal nejlépe. Myslím tím samozřejmě holou realitu.)