Co Bezruč asi nezažil, ódy na Sestry
Steinovy a náš nejslavnější pornograf.
Největší atrakcí půlky března měla být jednoznačně Dolly
Buster v dole Paskov. Byla kolem toho spousta keců, asi proto, že na rozdíl
od populárního poklepávání kladívkem na základní kameny, k němuž vrtulník
vždycky vyplivne nějakého toho papaláše z Prahy, se do zdejších dolů
politikům moc nechce. Třeba samotný ministr naší práce Zdeněk Škromach se
prý na šachtu chystá už hezky dlouho a bohužel to vždycky nějak nevyjde.
To umělci nebo přesněji řečeno umělkyně, případně herečky
(ano, přesně tak je v časopisech Dolly označována a nemá to nic společného
se slavným výrokem z jednoho filmu Věry Chytilové) jsou odvážnější než
politici, říkali si možná horníci a soudě podle různých výroků se na
uchazečku o křeslo v Evropském parlamentu (zlé jazyky tvrdí, že Dolly byla
nejvhodnější kandidátkou, neboť je v této instituci pěkný bordel) chlapi
upřímně těšili a připravovali. O to větší bylo jejich zklamání, když
pornohvězda nesfárala a navíc, jak
řekl jeden ze zaměstnanců dolu pro Novinky.cz: "No, je to normální hodně
napudrovaná ženská. Čekal jsem, že bude mladší". Škoda, že tohle nezažil
Bezruč, to by byly básně!
Ale pojďme raději k folku a navíc k mladšímu a hezčímu.
Ač Sestrám Steinovým nebyl v březnovém vydání časopisu Folk & Country
věnován žádný článek, staly se pro mě jednou z hvězd onoho čísla. Posuďte
sami. V rozhovoru Tomáše Hrubého s Michalem Němcem říká zpěvák skupiny
Jablkoň na adresu sesterské dvojice: “… ty holky…jsou úplně uniká tní.
Jsou nezatížený jakoukoli teorií, jakejmakoli vědomostma o hudbě a dělaj to
jen tak od přírody, prostě krásně…
Další osobnost naší scény, písničkář Jan Burian, navíc ve
stejném čísle označil Sestry Steinovy za “výjimečně talentované”. '
A aby toho nebylo
málo, když jsem před psaním těchto vět vytáhl ze schránky aktuální Reflex
(11/2004) dočetl jsem se na adresu nového alba “Steinovek” obrovskou porci
chvály z pera Jiřího Černého. (V rubrice U vytržení.)
Začínám se stydět, že jsem novou desku Sester Steinových
ještě neslyšel. Budu to muset rychle napravit.
Rád bych šel s dobou, a tak se musím v tomto článku ještě
zmínit o stavu kulturních pořadů v České televizi. Mám pocit, že se na toto
téma vyjadřuje v poslední době v médiích téměř každý, kdo dokáže alespoň
přibližně odhadnout aktuální výši koncesionářských poplatků. Přiznávám, k
následující řádkům mě dovedla jen touha být také “in”, málokdo totiž rozumí
tomuto problému tak málo jako já. A možná právě proto nebudu kritický.
Naopak. Rád bych vás upozo rnil
na pořad, o kterém se možná moc neví, ale který určitě stojí za pozornost.
Jedná se o literární revue Třistatřicettři, která je nejen zajímavá, ale
také (kupodivu) zábavná. Například v březnovém díle moderátoři Jan Schmid a
Jan Lukeš zjišťovali, jaký je
současný obraz české literatury v zahraničí.
Zkuste říci ve světě nebo alespoň v Evropě - český
spisovatel, česká kniha. Jaká jména uslyšíte? Tak nějak zněla otázka, která
v pořadu zazněla mnohokrát a mě velmi potěšilo, že v odpovědích nejčastější
uváděným autorem byl můj oblíbený Milan Kundera. (A dle ankety v ulicích
různých evropských měst měli tento pocit i tamní oslovení čtenáři.)
A tak jsme se v tomto Lichém pátku dostali od pornografie
až ke Kunderovi. I když, jak jsem se dočetl v článku nazvaném Lehká jsou jen
hovna (http://www1.lf1.cuni.cz/~dcasl/Jehlicka.html), je Kundera v podstatě
jen pornograf, jehož dílo autor Ladislav Jehlička charakterizuje: “Je to tak
strašně blbé, že něco tak blbého ještě v české literatuře nebylo.” Takže
jste vlastně právě
dočetli takový téměř pornografický lichý pátek.
Vašek Müller |