Zahrada 2002
Zpět na stránku Zahrady

Výsledky soutěže o Krtečky 2001

Fotky ze Zahrady 2001

Program Zahrady 2001

Technologická revoluce je v plném proudu, i hudební festival jako Zahrada je toho důkazem, protože tolik fotících a filmujících posluchačů jsem na žádném festivalu ještě neviděl. Mnohé majitele digiťáků asi vytáčely „půlící“ čáry konstrukcí scén na Radnici (trubka z lešení) a u Kapličky (kabel k mixpultu), soudě alespoň podle toho, jak vytáčely mě. To bylo štelování, než jsem zabral celou kapelu a neměl v hledáčku nějakou vertikální lajnu. Když se člověk zaposlouchal, našel si mezi tóny z pódia, hlasy okolo sedících, kroky okolo chodících a jinými ruchy i pípání mobilů. Na velkých prostranstvích to naštěstí nevadilo a před zámeckou komorní scénou visela upozorňující cedule: Vypněte mobily. Folkový národ si tu ani tak moc nevolal, jako spíše esemeskoval – ostatně to byla nejjednodušší cesta, jak se domluvit s kamarády, kde jsem a kde se pak potkáme. Takže nejen muzikanti se vyvíjejí, i posluchačská obec objevuje efektivnější metody, než psaní vzkazů na plot. Této plakátovací ploše však ještě neodzvonilo. Nejroztomileji to definoval Milan Medvěd Kolář, zdobě plot vlajícími letáky s programem svého festivalu: „Kde by byly Prázdniny v Telči, nebejt plotu na Zahradě“.

-daw-

Roztodivné věci jsou na takové Zahradě k vidění. Nejen perníky Z lásky nebo Mamince, u stánku je k mání je i žlutý Pokémon (i když jsem slyšel, že tihle japonští mrchoši už vycházejí z módy). Když už tu propírám zahradní anomálie – on takový Michal Jupp Konečný v záchranářské vestě (v té se svítivými pruhy) a s megafonem v ruce se taky nevídá moc často. Holt stav obecného ohrožení žádá své, i když si to slavná vichřice nakonec rozmyslela.

-daw-

Neoficiální koncerty. Co to je takový neoficiální koncert? No to si kapela stoupne někam, kde chodí dost lidí, kde ale zároveň není nějaký rušivý zdroj zvuku a bez aparatury si hraje mimo program. Před sebe postaví stolek s CD a prodává se - jako na Karlově mostě blahého času. Je to příjemné ozvláštnění festivalu, kapela je v tom úplně nejužším možném kontaktu s publikem, vlastně s ním dohromady tvoří hlouček, takový stojatý ostrůvek v proudící řece lidí. Stejně jako loni jsem letos u Kapličky viděl takhle hrát Načas, jinde to provozovali další.

-daw-

Nevím přesně, kolik se na Zahradě registrovalo novinářů, ale největší prostoru jí na svých stránkách věnovala partnerská MF DNES. K takovému partnerovi můžu Folk&Country jen blahopřát, i proto že MF DNES byla v průběhu festivalu rozdávána zdarma. Festivalová příloha byla také vyvěšena společně s aktuálními články z idnes.cz a internetfolk.cz v zákulisí v muzikantské Zahrádce a až by se člověk divil, jaké se těšila pozornosti. Muzikant je zkrátka osoba zvídavá, musí zjišťovat, co o ní kdo napsal, ostatně proč by to tam jinak viselo, že? Drobné šarvátky s postiženými husami byly rychle vyžehleny a všichni byli spokojeni.

-daw-

Solidní festival se samozřejmě nemůže spoléhat jen na cizí noviny, musí si něco vyrobit i sám. Oficiálním zdrojem informací o Zahradě byl, je a bude časopis Krtek, který v Náměšti dostal každý, kdo si o něj řekl. Nejpraktičtějšími informacemi byly vizitky kapel soutěžících o Krtečka a samozřejmě program všech scén (však co to dalo práce, než si člověk naplánoval rozvrh). Někteří moderátoři mne poněkud unavovali, když v přestávkách pro zvučení kapel dokola předčítali dnešní a zítřejší a pozítřejší program: “...který jste třebas ještě neviděli a tak ať víte, kam můžete vyrazit...“. Je pravda, že třídenní moderování je maratón, ale než ustavičné pozývání tam a tam, to si radši pokecám se sousedem. Ó Pepo Štrossi, letos jsi mi tu chyběl. Když už mám speakry na papíře, pietně bych si dovolil vzpomenout na přetažené hlasivky moderátorského esa Radka Havla, kterému snad někdy v těchto chvílích, kdy zářijové Folk&Country vychází, právě končí období hlasového klidu. Opravdu tohle není vtip, Radek si na hlavní scéně přivodil vlastně pracovní úraz a ekipu moderátorů značně oslabil. Vsadím se ale, že do roka a do dne ho na Zahradě zas uslyšíme.

-daw-

Nejúžasnějším koncertem letošní Zahrady byl písničkářský Krteček. Po některých trochu křečovitých výkonech v soutěži kapel, ze kterých byla víc než radost z hraní cítit touha vyhrát, se výborně poslouchali pohodoví písničkáři, kterým jakoby vůbec o nic nešlo. Vzájemně si na podiu vypomáhali, fandili si… Věc nevídaná a strašně příjemná. Nebýt té pohody na jevišti, těžko by asi tolik lidí prosedělo celé odpoledne na parném slunci. A to byla další potěšující věc – jak početné publikum písničkáři měli, ať už ve čtvrtek na zámku či v sobotu na Radnici. Ty prostory nezaplnil diváky  Plíhal či Nohavica, ale Žofka Kabelková, Sestry Steinovy, Ivo Cicvárek, Jan-Matěj Rak,… - ta jména, která obvykle plní jen malé kluby a čajovny. Celá skupina „mladých“ písničkářů se pomalu ale jistě zabydluje v širším povědomí lidí. Co víc si přát?

-luc-

Na nové scéně na zámku bylo jedno odpoledne vyhrazeno trampům. Kromě odpovídající muziky a jiných hrátek, se kterými divák jistojistě počítal, ho v chodbě vedoucí do sálu čekala provizorní výstavička různých trampských „relikvií“ – zvadel, fotek, svatebních oznámení, časopisů… zkrátka perfektní příprava. trampové o sobě dali vědět jak se sluší a patří. a to i v soutěži o Krtečka - ostravská kapela Tempo di vlak svými staromilnými romantickými písničkami okouzlila folkové publikum až nečekaně.

-luc-

Jaká hudba se to vlastně nejvíce líbila? Na prvním místě v diváckém hlasování se umístila středověce-keltská Ginevra, na druhém cikánští Terne čhave a na třetím vokální Pětník, který „bere“ odevšad (v soutěži zazněla píseň o Paříži či slovenská lidovka). Velmi dobře se umístil i židovský Chesed, který se na Zahradě blýskl i v bloku Indies. Zřejmě nás uchvacuje vše, co zní alespoň trochu nečesky.

-luc-

Příjemným osvěžením byla kapela Bůhví ve čtvrteční polovině soutěže o Krtečky. Pod rozpačitým názvem by člověk čekal rozpačitou kapelu, která víceméně ještě hledá. Bůhví ale ví, co hraje (jen posluchač možná váhá,  je to ještě folk, je to funky?) a dělá to výborně. Byť diváky zatím nedoceněna. 

-luc-

Nejpříjemnější scéna Zahrady, byť celý den vystavená slunci a hodně vzdálená tábořišti a zbylým pódiím, je Radnice. Letos se na ní také odehrály ty nejzajímavější akce – „reklamní“ koncert indies a písničkářský Krteček. Další skvělou radniční akcí pro hrstku těch, kteří v sobotu nešli na začátek hlavního koncertu, byly recitály Míši Leichta, Evy Henychové a Michala Braxatorise. Zatímco v plném amfiteátru vládla bouřlivá nálada, na Radnici Braxa-písničkář pokračoval v klidném zpívání. Šedou oblohou se blížila obávaná smršť, ale jeho bouřlivého projevu, který předváděl na Zahradě loni s Bafalem, jsme se nedočkali. Té vichřice, pravda, nakonec také ne. Michalovy nové písničky jsou mnohem klidnější a romantičtější a čert ví, co to udělá s jeho publikem – jak si na nový styl zvyknou skalní fanoušci a naopak kolik dřívějších odpůrců získá na svou stranu…

-luc-

Když  se člověk  vrací z tak velkého festivalu jakým je Zahrada, zcela zákonitě se mu hlavou honí i mnoho jiných zážitků, než jsou pouze ty hudební. Za prvé i takový starý šťoura jako jsem já, se nemůže ubránit pocitu, že na tomto festivalu všechno důležité fungovalo a všeho k životu potřebného bylo dost. Někdy až moc. Jako třeba nabídka stánků z občerstvením. Ještě, že v Náměšti není bankomat. Jinak by zřejmě dopadl náš rodinný rozpočet  jako Moravia banka. Tedy totálním krachem.  No schválně,  zkuste projít kolem grilovaných kuřat, uzených krůtích stehen, masových špízů, bramboráků různých velikostí i chutí, různých klobás, steaků, hamburgerů, česnekaček, kvašáků, ale i pohankových kaší a zdravých těstovin a neochutnat. Nejde to!

-mu-

Už jsem psal, že všechno na Zahradě fungovalo. Naštěstí i záchody. V sobotu o půl páté ráno má střeva usoudila, že nesouhlasí s mými stravovacími návyky. Našmátral jsem příslušný výrobek papírenského průmyslu a vystartoval způsobem, že by Ben Johnson záviděl.  Při klidném návratu z TOI  TOI jsem si uvědomil, že se tady kolem zpívá.  A skutečně.  Hodně velká parta zpívala a hrála jako o život . A proč to tady píšu? Oni totiž nebyli ožralí. V půl páté ráno zpívali střízliví, jen tak pro radost. Zpívali, neřvali. Chápete to? A co se po Náměšti u kytar mimo pódia pělo? Samozřejmě to co všude. Nohavica, Nedvěd, Žalman a taková ta táboráková klasika. Ale zaslechl jsem i Sandokana. Tedy ústřední melodii, z kdysi velepopulárního seriálu. A slyšel jsem i písničku Malá mořská z posledního alba Poupat.  Překvapení? Jak pro koho. Těsně před Zahradou jsem jel Otavu a tu samou píseň hráli nejméně ve dvou kempech.  Nevím komu bych přál zlidovění vlastních písniček více, než  zrovna Poupatům. Třeba nějaká budoucí kapela bude přidávat na velkém festivalu nějakou skladbu z jejich repertoáru, jako oni sami v pátek  skromně a sympaticky zahráli Zelené pláně a Život je jen náhoda.

-mu-

Možná, že se vám  mé tvrzení  po zkušenostech z některých festivalů bude zdát divné, ale diváci nejsou tou nejméně důležitou položkou letních přehlídek. Bez nich by to dokonce asi ani nemělo smysl. (I když, na festivalu bez diváků by odpadly starosti s neplatícími návštěvníky a výrazně by se snížily výdaje spojené s pronájmem záchodů.) Pár slov si tedy snad diváci na Zahradě zaslouží. Nemá cenu psát o tom, že návštěvníků zde bylo hodně a úplně zcestné je i jakékoli zobecňování. Tak snad jen pár postřehů. Příjemně mě překvapilo, kolik bylo v hledišti dětí.  Ty z nich, které jsem měl možnost sledovat, se i přes svůj nízký věk  na koncertech očividně bavily a kupodivu vydržely do pozdních večerních hodin sledovat program. Že by už   Pokémoni vycházeli z módy a nastupovali místo nich folkoví zpěváci? Škoda jen, že kromě pivních stánků  pro ně nikdo neprovozoval  žádnou atrakci, nebo dětský koutek.

-mu-

Klobouk dolů před týmem pořadatelů, kteří celodenně vysypávali odpadové koše a převážně se jim  dařilo kolem nich udržet pořádek.  O to smutnější pohled byl pak na travnatou plochu těsně za plotem hlavní scény, kde poslouchala skupina diváků sice s bubínky, ale zato bez vstupenek. Tedy spíše na sebe pořvávali, vyprazdňovali lahve a tančili pogo. V jimi vytvořeném koberci z použitých kelímků, tácků a  jiných odpadků byste našli i překvapivě značné množství krabiček od kinofilmů.  Že by nadšení fotoamatéři?

-mu-

Velmi potěšující a možná trochu překvapivá je divácká přízeň věnovaná mladým písničkářům a trampským skupinám. Ještě před krátkým časem se nad trampy i začínajícími písničkáři lámala hůl, což by si dnes netroufl asi ani největší skeptik. A to je moc dobře, i třeba jako protiváha „popíkovým“ tendencím v žánru.

-mu-

Krtečka od diváků dostala romská skupina Terne čhave.  V zemi, u jejichž občanů jsou Rómové podle průzkumu suverénně nejneoblíbenějším etnikem, je to možná trochu překvapivý výsledek.  Ale rozhodně potěšující. Že by v hledišti náměšťského amfiteátru sedělo méně rasistů, než je v kraji zvykem?  Nezní to špatně, co říkate?

-mu-

P. S. Jednodenní vstupné na Zahradě stálo stejně, jako lístek na opavský koncert Jana Nedvěda.

-mu-

Na scénu Zámek chodilo pravidelně dvakrát až třikrát více diváků, než kolik bylo k dispozici židlí, což překvapilo asi nejen pořadatele, ale i diváky a muzikanty. A nebo to bylo tím, že Zámek byl v parných odpolednách jediný chladný prostor?

-leš-

Zdá se, že F&C se rozhodlo ovládnout přírodu skutečně se vším všudy. Kromě průhledné manipulace s počasím (V Náměšti krásně, v Plzni přírodní katastrofa) letos pořadatel též od stolu přikázal dvěma občasným pramenům v amfiteátru, že už se nesmějí nikdy během festivalu objevit - a vida - už nevyrazily...

-leš-

Je milé, že ti, kdo jezdí na Zahradu kvůli pivu, to mají pak do amfiteátru natolik daleko, že raději zůstanou v pivních stanech a nejen, že diváky neruší, ale skoro se s nimi ani nepotkají. Myslím, že většině „menších“ festivalů se tato separace nedaří, pokud náhodou nejsou festivaly založeny dokonce právě na tom, že divák sleduje pódium z igelitové hospody.

-leš-

Upřímně mě překvapilo, že každý muzikant, tedy i soutěžící, měl v zákulisí vždy připravené něco k snědku a pití dle výběru zadarmo nebo za pět korun.

-leš-

V nevšední zážitek se změnil sobotní koncert slovenské skupiny Funny Fellows. Tito „veselí chlapíci“ neměli vůbec jednoduchou roli. Po předcházejících Telegrafu a Devítce, se drtivá většina posluchačů zvedla a odešla. To však Funny Fellows nijak nerozhodilo a naopak rozjeli pásmo písní a příjemného humoru, který rozesmával nepočetné publikum. Několikrát avizovaný konec se nekonal a ani posluchači ani moderátor se nenechali zaskočit ani argumentem jakým byla dehydratace účinkujících. Od moderátora dostal každý účinkující „kapku“ moravské medicíny a od neznámých posluchačů lahodné českobudějovické pivo. Po těchto životodárných naturáliích kapela přidala ještě několik písní a to už byl opravdu konec.

-urb-

V nekončící hudbou naplněnou noc na oslavu vítězství se v noci z pátku na sobotu stal jam-session před restaurací u Kapličky. Vítěz Zahrady – příbramská Ginevra, torzo Kvokálu a Lidumil zde za postupného odpadávání jednotlivých hráčů i diváků hráli až do bílého rána. A nebýt únavy vítězů mohlo se hrát ještě déle. Díky, byl to jeden z nejpříjemnějších zážitků na Zahradě.

-urb-

Koncert v kostele svaté Kunhuty se konal už potřetí. Přiznám se, že jsem měl pocit, že po dvou předchozích koncertech vím, jak by měla dramaturgie vypadat, a co mne asi čeká. Netušil jsem ale, jaká síla bude vyzařovat ze Slávka Klecandra, který se tohoto hraní účastnil poprvé. Protože jsme měli už předem vymyšleno, že Mošny budou zpívat na kúru, když Slávek vyzval publikum k společnému opakování response při Žalmu č. 8, zazněly mu v odpověď přes celou kostelní loď čisté hlasy, ke kterým se přidalo publikum a mně naskočila husí kůže. Až jsem měl pocit, že nejlepší by bylo koncert ukončit, protože lepší už to nemůže být. Přesto bych k publiku (tedy jeho menší části) výhradu měl. Do kostela nevstupujeme ani při vedřinách do půl těla nazí (pánové) ani ve slušivých horních dílech plavek (dámy), pánové pak na hlavě nemají ani čapky v maskáčovině. Pokrývka hlavy je dovolena pouze dámám. Respektujme se. Katolíci nám taky nebudou na oplátku kácet totemy jako projev modlářství, házet vajgly do výročních ohňů a při Vlajce povstanou.

-jmb-

Písničkáři poprvé soutěžili o Krtečky. Myslím, že se jasně ukázalo, že jde o počin smysluplný. V totálním vedru jejich koncert na Radnici sledovalo početné publikum (hlasovalo přes 700 diváků), kteří nešetřili potleskem a byli většinou úrovní mladé generace písničkářů mile překvapeni.  Při házení lístků do schránek (naprostá většina lidí hlasovala až po koncertu na rozdíl od praxe v soutěži skupin) bylo od pohledu jasné, že se rozhodne mezi Žofií Kabelkovou, sestrami Steinovými a Ivo Cicvárkem. Ten to komentoval asi takto: „Kdybych vyhrál náhodou já, tak to bude dobrý. Kdyby vyhrála Žofka, tak to bude taky dobrý, protože mne pozve na pódium při předávání jako doprovod. A kdyby vyhrály sestry Steinovy, tak to bude taky dobrý, protože jsou nejlepší a zaslouží si to. Takže je to vlastně dobrý tak jako tak.“ Myslím, že pro písničkáře, kteří po několika ročnících společných konkursů vytvořili docela partu, to byla docela zajímavá soutěž už tím, že si většinou nepokrytě fandili navzájem. Osobně bych chtěl smeknout před těmi několika stovkami fajnšmekrů, kteří v tom vedru celý koncert písničkářů absolvovali.

-jmb-

Jak jsem padal, díl další. Po loňském propadnutí pódiem na Dvoraně na Lochotíně jednou nohou a částečném zborcení schodů na Horáckém džbánku jsem letos zahájil sezónu pádů na koncertu písničkářů u Radnice. Tentokrát jsem nic nerozšlápl ani nepobořil, jen schody i se mnou ujely od pódia. Zvukař to obhlédl a konstatoval, že to říkal od začátku, že přichytit je k pódiu jedním hřebíkem bylo málo. Dlužno dodat, že jsem mikroport po dobu pádu držel předpisově nad hlavou a neublížil mu. Neublížil jsem příliš ani sobě, až po příjezdu domů jsem zjistil, že mám modřinu na plosce nohy. Ta zmizela přesně v den, kdy jsem odjížděl na Folkovou růži do Jindřichova Hradce. Zdá se, že mé tělo má k mému konferování profesionální přístup – i na Zahradu jsem jel s posledními antibiotiky a přeléčeným zánětem středního ucha prakticky rovnou z poslední návštěvy nemocnice. Prostě Hudba léčí.

-jmb-

V éře mobilních telefonů jsou všichni informováni o všem. A tak jsme už v sobotu odpoledne věděli, že se Evropou do Čech valí bouře a silná vichřice. Protože bylo možné, že se dovalí až do Náměšti na Hané, bylo třeba vykonat určitá opatření. Má poklona patří především paní starostce Husičkové, která neokázale zorganizovala opatření pro případ kalamity. Pobavila mne i Dobiášova metoda vytváření vysokého tlaku pomocí vzájemného tlačení prstů diváků ve výši nad rameny. Takto vzniklá tlaková výše pak měla zastavit frontální poruchu. Důvod, proč k nám kalamita nedoletěla, není vědecky vysvětlen, ale podstatné je, že nedoletěla a že naprostá většina diváků po ukázněném zabezpečení svých věcí v pohodě strávila i závěrečný večer v hledišti.

-jmb-

Při závěrečném koncertu se několikrát operativně měnilo pořadí kapel na jeho samotném konci. Došlo při tom k zajímavému efektu. Jakkoliv nám hlásili z inspice různé pořadí, vždy jsme si s Honzou Dobiášem pochvalovali, jak je to hezké pořadí a že to bude hezký závěr festivalu (ať už se na něm objevoval Žalman, Cop či Nezmaři). Nakonec končil Hradišťan a byl to opravdu moc hezký konec. Poučení? Připomíná mi ten vtip o zákazníkovi, který si přeje po prodavači tu nejlepší knihu, jakou má. Prodavač hrdě odpoví: všechny knihy, které prodáváme, jsou ty nejlepší.

-jmb-

Asi dochází ke generační výměně hvězd – alespoň pro poučenější část publika, která ostatně na Zahradě tvoří převážnou část auditoria. Zatímco na mnoha komerčních přehlídkách sází pořadatel prakticky jen na padesátníky, na Zahradě publikum stejně halasně aplaudovalo mnoha kapelám mladším. Za všechny bych jmenoval ty, které už zřejmě definitivně zakotvily mezi špičkou – Mošny a Poupata.

-jmb-

Vítězství Ginevry v soutěži o Krtečky bylo podle hlasování publika opravdu drtivé. Myslím, že čelo soutěže prokázalo tři trendy, které mají u publika dlouhodobě úspěch: Romantický historizující folk jako Ginevra (v jejím případě podpořený energickým projevem, který se za rok velmi zlepšil), čisté a nápadité vokály, které se neutápějí v přehnaném doprovodu nástrojů (Pětník to dotáhl k dokonalosti akapelovým přístupem) a konečně nekompromisní nasazení a čirá radost z hraní jako u Terne Čhave. Svítání loni Krtečka získalo, a letos mu celkem těsně utekl, což bych za smůlu v takové konkurenci nepovažoval. Za skutečné smolaře považuji kapely typu Jitrocel, kterým nějakým řízením osudu těsně utíká pořád. Jinak bylo zajímavé, že v minulých letech většinu Krtečků získávaly kapely z Moravy, a to asi natolik, že většina moravské špičky už je má a teď nadejde čas Čechů. Jak si jinak vysvětlit fakt, že mezi prvními osmi byla jediná moravská kapela?

-jmb-

Můj první dojem ze Zahrady? Šel jsem se ubytovat a v "recepci" ležel časopis Zahrádkář.

-toh-

Zahradní párty (koncert v předvečer Zahrady): čím dál tím víc účastníků, tančit už se v podstatě nedá, ale veselíme se čím dál víc a víc. Logický král večera - skupina Semtex. Dělat veselou hudbu není žádná sranda. Křehké dívenky jíkaly radostí nad každým obzvlášť prasáckým rýmem. Semtex byl mimořádně v civilu, ale mně růžová kombiné končící ve výši rozkroků nechyběla. Chlapci měli obrovský nápřah, vůbec není na závadu, že u řady písniček známe tzv. pointu už hodně dlouho - o to vlastně vůbec nejde. Pro mě byla novinkou písnička Koupil jsem za babku stravenku do RaJe. Ví ještě někdo, co to bylo RaJ?

-toh-

Hlášení z pódia: "Nenašel jste někdo klíče od auta? Bluesberry ztratili klíče od auta, ve kterém mají nástroje a za chvíli mají začít hrát."

-toh-

Drť dojmů ze Zahrady 2000 jsem končil povzdechem, že ztratím mnoho času přesuny a že snad radši přijedu příště na kole. Což jsem skutečně udělal. Nicméně už druhý den dopoledne jsem nalezl po krátkém odstavení kola na dvoře ubytovny rozřezanou zadní duši. "Zase jsi o někom blbě napsal," pokýval hlavou Pavel Zajíc. S kolegou Brabcem jsme se shodli, že to by bylo to nejlepší, protože by si člověk mohl připadat jako mučedník za své nezávislé a odvážné názory. Nicméně v poslední době mně vynadala pouze jedna superhvězda, která se na Zahradě nevyskytovala, navíc bohužel kvůli něčemu, co jsem ani nenapsal. Takže mě chodit pěšky přinutil nejspíš obyčejný magor, kterého rozlítilo, že jsem si kolo zamkl a že mi ho nemůže ukrást. Milí ideoví odpůrci! Pokud se mýlím, zpravte mě o tom šťavnatým anonymem. Jenže chodit pěšky, když jsem přijel do Náměště na kole - to byl příliš velký nápor na psychiku. Tak jsem se vydal do sousední vsi, jejíž jméno už jsem zapomněl, a navštívil velo-opraváře pana Husičku (zřejmě oblíbené hanácké jméno). Jemu patří dík za mou novou duši! (Tento příspěvek, možná bude jedním z nejduchovnějších výlevů tohoto čísla.)

-toh-

V jednom křídle zámku poblíž nového pódia byla zdařilá výstava kreseb Miroslava Bartáka, v druhém výstava snímků ze Zahrady od fotografů MF Dnes. Moc pěkné snímky, a navíc doklad, že existuje nekonečně mnoho vnímání; možná že vůbec neexistuje žádná objektivní Zahrada. Fotografy z Mladé fronty nezajímali až na výjimky muzikanti a pódiová dramata, už vůbec pak ne masové snímky z amfíku. Jejich objektivy převážně zkoumali obličeje jednotlivců vykolejených z všednosti velkým festivalem.

-toh-

Nové (čtvrté) pódium se jmenovalo honosně Zámek a je pravda, že se na náměšťském zámku nacházelo. Jinak ovšem člověk spíš koukal, jestli někde nespadne do výkopu, v místnosti, kde se hrálo a poslouchalo (jakož i v již popsaných přilehlých chodbách) byla otlučená omítka do výše pasu. Ale ne, nebylo to z obavy, že jí trampové stejně okopou, prostě normální rekonstrukce. A že získala Zahrada scénu pod střechou, tedy s atmosférou, která pod širým nebem nikdy nevznikne, bylo moc dobře. Při pohledu na hrozny posluchačů pod okny sálku pamětníci nostalgicky vzpomínali na pavilony P a R plzeňského Výstaviště, tedy Portu 80. let.

-toh-

Po několika letech, kdy se zdálo, že trampská písnička - alespoň co se týče mladších kapel a přijatelné kvality - zcela vymřela, prožívá na Zahradě velkou renesanci. Tři trampské kapely soutěžily s celkem slušnými výsledky, připočítám-li k nim i o něco starší Švorc, je tu letošní 4. místo pro trampárnu, jen 10 bodů za třetím Krtečkem. A hlavně měli letos trampové na scéně Zámek Trampský den (tedy odpoledne), pořad, který si sami připravili a uváděl ho Šaolín z Magisonu. Moc příjemná atmosféra: myslím, že byli spokojeni i ti z diváků, kteří nevyrážejí každý pátek s liščím ohonem (který jsem tam koneckonců viděl v jediném exempláři).

-toh-

Těšil jsem se na uvádění Radka Havla, ale příliš jsem si ho neužil. Už po prvním večeru, tedy v pátek odpoledne, šly řeči o jeho indispozici a "jeho" koncert uváděli napůl Míša Leicht a Míra Ošanec. A ve večerním koncertu jsme byli seznámeni s Radkovým laryngologickým nálezem žádajícím přísný hlasový klid. Inu, Zahrada má i své oběti... Další obětí byl Standa Bobr Benedikt, baskytarista skvělých (zejména vystoupení v Amfiteátru bylo vynikající) Happy to Meet. Pohybové kreace prováděl s takovým nasazením, až se zřítil na zem a zbytek koncertu dohrál na židli a s bolestivou grimasou.

-toh-

Jelikož jsem letos nebyl nominován jako reportér krtčího klání, neviděl jsem zdaleka všechny kapely. Pro Krtečka navrhovaného Pexesu jsem ale mohl ruku zvednout bez upejpání: byli skvělí. Z dalších kapel, se kterými jsem se v soutěži o Krtečky potkal, bych chtěl kvůli výbornému výkonu zmínit ještě Strašlivou podívanou. Jinak mám ze soutěže pocit, že kapely už jsou obecně natolik dobré a hlavně vyrovnané, že čím dál víc rozhoduje momentální rozpoložení. Kupříkladu zrovna Ginevra a Pětník podali o pouhý měsíc dříve na Trampské Portě velmi matné výkony. Na Zahradě zahrály obě kapely nejlépe, jak jsem je kdy slyšel - a Krtci jsou doma. Jak prosté, že...

-toh-

Závěr Zahrady byl kombinovaný s branným cvičením, protože dlouhou dobu to vypadalo, že se nad Náměští přežene tornádo. Honza Dobiáš velmi dramaticky hlásil škody na porostech a majetku ze západních Čech, monitoroval pohyb tornáda republikou a vyhlašoval i všeliké hromadné čarování za počasí krásnější. Nakonec byl večerní koncert přerušen a posluchači posláni sbalit si stany a jiný polétavý majetek. A pak Honza ohlásil odklon tornáda  a bylo po cvičení.

-toh-

„Bodó tade krást. Okradó nam a zdevastojó nam všecko. Me to tade nechcem!“ To prý řekl náhodný občan Náměště reportérovi Českého rozhlasu Olomouc v horkých týdnech roku 1998, kdy se rozhodovalo o přestěhování Zahrady. Dozvěděl jsem se to od bývalého starosty obce, se kterým jsem se seznámil a jehož jsem obdivoval za jasnozřivost a statečnost, se kterou se podobným hlasům postavil. Lidsky cenné je to i proto, že Zahradu rozhodně neprosazoval z pozice fanouška. „Folk a country - to se tady nikdy neprovozovalo a tak jsem nějak moc nevěděl,“ řekl mi rozpačitě pan starosta.

-toh-

Sestry Steinovy: okouzlující.  Současně sladké, ostré, šálivé hlásky i dvojhlásky zpívající často velmi drsný repertoár. Před písní pojednávající o tom, jak dívka všechny své zhrzené ctitele zakopala, se sestry zeptaly diváků, jestli někdo neumí chrlit oheň, že by to k tomu příběhu potřebovaly. Písničkář Karel V. nacházející se pod pódiem k tomu cosi poznamenal, my vzdálenější jsme neslyšeli co. Ale to nevadilo: „Tak tady pan Vepřek nám řekl, že by místo ohně chrlil pivo,“ sdělila okamžitě jedna sestřička na mikrofon.

-toh-

Fleret, který byl v minulých letech asi nejčastěji jmenovanou položkou v otázkách „Proč tady letos není...“, letos tedy byl. Dvaasedmdesátiletá Jarmila Šuláková si vysloužila svým výkonem v páteční noci standing ovation zaplněného amfiteátru. Podle ankety internetového časopisu Internetfolk i diváckých dotazů v příslušné krabici byl nejpostrádanějším umělcem Zahrady 2001 Vlasta Redl.

-toh-

Letos poprvé byl udělován písničkářský Krteček. Vítěznou Žofii Kabelkovou jsem bohužel neslyšel, takže nevím, jestli uplatnila vůči hlasujícímu publiku nějaké čáry či máry, nebo jestli tím přes 30 let očekávaným novým Dylanem není náhodou ona. Porazila totiž  - kromě jiných cenných skalpů – tři soupeře, které jsem slyšel a líbili se mi velice. O sestrách Steinových mluvím na jiném místě. Ivo Cicvárek se stále zlepšuje a navíc se nebojí psát způsobem, který se v dnešní době pohody jako zlatého telete zdá být opuštěn: "Když jsem měl na něco vztek, tak jsem se z něj jako písničkář vypsal,“ řekl. A skvělý je i Jeroným Lešner, ať sám, nebo se skupinou Husí kůže.

-toh-

Z podnikání v náměšťských hospodách jsem měl pocit téměř cimrmanovský: restaurace u zámku fungovala jenom jako zahrádka. O hospodské od Radnice se zase šířila šuškanda, že prý vzkazovala do štábu, že štamgastům vadí, že jim tam chodí lidi, tak ať se s tím něco udělá. Snad to byla jen fáma: u Radnice se naopak otevřel sál pro velkovýkrm. Pravdou je, že kdo se rozhodl dát si tam oběd, nemohl počítat s tím, že toho dne ještě uslyší nějak příliš moc hudby.

-toh-

nahoru

Jaký byl program Zahrady 2001?

OLOMOUC - ORLOJ

Modrá kref

Pětník

Přístav

Švorc

Blue Dogs

Spirit

KAPLIČKA

Old River Jazzband

Nadoraz

Bluesberry

Semtex

Happy To Meet

LITOVEL

Bodlo

Bluegrass Collection

Blue Gate

Modrá kref

V. Zícha a Druhá míza

***

Netřesk Jablonec n/N

Madalen

VELKÁ  BYSTŘICE

Brzdaři

Arest

Pupkáči

Pětník

Přístav

Kvinta

Švorc

Tempo di vlak

Spirit

AMFITEÁTR

Fontanela

Fregata

Chesed

Kvinta

Magison

Lekra

Onen svět

Pětník

Pexeso

Přístav

Strašlivá podívaná

Švorc

Tempo di vlak

Terne Čhave

Host: Folkšok

Uvádí Jan Dobiáš a Radek Havel Bluesberry

Veselá tráva

Devítka

Nadoraz

Pavel Dobeš

Funny Fellows

Vladimír Mišík + ETC

Mošny

Semtex

Jan Hrubý a Kukulín

Českomoravská

KAPLIČKA

Baboraď

Muziga

Rovnátka

Lekra

Bůhví

Messalina

Netřesk Jablonec n/N

Potíže

Madalen

Bluegrass Collection

Bodlo

Modrá kref

Blue Gate

Blue Dogs

Cop

Benedikta

Cymbelín

Kvokál

K+K Band

Svítání

RADNICE

Barevnej den

Douda Band

Jitrocel

Disney Band

Ginevra

Lidumil

Tamaleja

Veselá tráva

Františkovo sestry

Jen tak tak

Petr Verner Band

P + L (Zajíc – Hrdlička)

Vojta Zícha a dr. míza

Folkšok

Berušky +Alena Vítová

Jarret

Modrý houpačky

P.O.L.

ZÁMEK

Michal Rádl

Jana Bauerová

Peter Lachký

Jana Kúdelová

Jaroslav Urbánek

M. Rak a Š. Burešová

Marcel Kříž

Ivo Cicvárek

Žofie Kabelková

Jeroným Lešner

Sestry Steinovy

AMFITEÁTR

Messalina

Blue Gate

Bůhví

Disney Band

Dr. Rudolf Vomiště

Douda Band

Tamaleja

Jitrocel

Lidumil

Bezefšeho

Modrá kref

Netřesk Jablonec n/N.

Potíže

Svítání

Ginevra

Bokomara

(Míša Leicht)

Poutníci

Pavlína Jíšová a basta

Jiří Schmitzer

Poupata

Točkolotoč

Jablkoň

Fleret a Jarmila Šuláková

KAPLIČKA

Fontanela

Fregata

Načas

The Colt

Terne Čhave

Benedikta

Spirit

Denjisa

Marvin

Nová tvář

Skiblu

Telegraf

Devítka

Funny Fellows

RADNICE

Strašlivá podívaná

Kvinta

Onen svět

Pexeso

Slepá kolej

Uvádí Karel Prokeš

Chesed

Ivo Cicvárek a Oko

Jablkoň

Jiří Konvrzek

Karel Vepřek

Majerovy brzdové tabulky

Michal Hromek

Radúza

Sestry Steinovy

Zuzana Navarová a KOA

ZÁMEK

Falešná karta

Magison

Přístav

Tempo di vlak

KOSTEL sv.Kunhuty

Pětník

Slávek Klecandr

Eva Henychová

Svítání

AMFITEÁTR

Blue Dogs

Cymbelín

Telegraf

Benedikta

K+K Band

Svítání

Načas

Stan da Kahuda

Kvokál

Spirit

Jarret

Mošny

Poupata

Old River Jazzband Pacifik

vítězové Krtečka

Happy To Meet

Hradišťan

Žalman a spol.

Cop

Nezmaři

KAPLIČKA

Panelákoví fotři

BTP

TAH

Magison

Přístav

Pupkáči

Švorc

Tempo di vlak

Bezefšeho

Pětník

Svítání

Kvokál

Lehká noha

RADNICE

Blueshell

Dr. Rudolf Vomiště

Folklok

David Vysloužil

Duo M+U

Ivo Cicvárek

Jana Bauerová

Jaroslav Urbánek

Jeroným Lešner

Marcel Kříž

Martina Trchová

Michal Rádl

Sestry Steinovy

Š. Burešová + M. Rak

Žofie Kabelková

Michal Braxatoris

Eva Henychová

Míša Leicht

 ZÁMEK

K + K Band

Stan da Kahuda

Slávek Klecandr

Kaluže

a další

nahoru

zpět na stránku Zahrady

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.