Když cinkají Zlaté klíče

Slunovrat je festival s možná nekrásnějším názvem mezi tuzemskými letními přehlídkami. Bohužel ho však i přes slunce v titulu, nemají rádi meteorologové. Jak jinak si vysvětlit katastrofické předpovědi, kterými nás před druhým červnovým víkendem zastrašovali? Přičemž to nakonec s počasím zdaleka nebylo tak hrozné. Střídavě pršelo, občas bylo polojasno, výjimečně lilo a stále se nalívalo.
Slunovrat se loni rozrostl na dva dny a přestěhoval do areálu koupaliště v Pardubicích. Ještě, že je tak škaredě, liboval jsem si, člověka by to moc lákalo a třeba by pak promrhal většinu festivalu v bazénu. Ono totiž není koupaliště, jako koupaliště. Tato supermodernost má dva stopětimetrové tobogány, skokanský bazén, masážní vany a čertví co ještě. Jako obyvatel chudého pohraničí jen tiše pardubičákům závidím. Ale naštěstí to na žádné slunění nevypadá. Tak tedy, vzhůru za muzikou.
"Je Slunovrat trampský festival nebo není?", ptali jsme se s Davidem Jirků muzikantů a trošku i sami sebe, ale to už byl sobotní program zahájen Vlajkou. "Znáte povolanější kapelu k otevírání festivalu za pomocí trampské hymny, než je Tempo di vlak?", mohla znít další anketní otázka, jen kdyby nás napadla dřív. A tak si na tento dotaz odpovím sám. O žádné příhodnější nevím. (O týden později získalo Tempo Trampskou Portu.)
Jasnou odpověď , zda je Slunovrat trampský, vám nedám, ale v programu letos převažovaly skupiny převážně akustické a bicí, aby člověk pohledal. Bylo to příjemné poslouchání, jen namátkou: velký úspěch měly Berušky, Trapas hrál v novém složení a s novou zpěvačkou, Tempo di vlak odstartovalo sobotu ve znamení křtů (ale o tom si přečtěte na jiném místě), dozvěděli jsme se, že jitrocel je bylina, která zaceluje rány a stejnojmenná kapela si dala tentýž úkol, Kvokál a Folkšok (kapely účinkující v pátečním koncertu Zpěvník), představili v sobotu vlastní tvorbu. (Bylo by zajímavé spočítat kolik z šestatřiceti písní, které zazněly ve Zpěvníku, uslyšeli diváci v sobotu večer přímo v originálním podání. Málo jich určitě nebylo.) Mé osobní objevy se jmenují Vespol a Silmaril...
Ale pojďme se ještě na chvíli projít do areálu koupaliště, vždyť muziky bude ještě dost.
"Na Slunovrat nesmějí psi a jiné zvířectvo", přečtete si v programu a najednou uvidíte obrovskou lišku. Naštěstí je to maskot stavební spořitelny, který rozdává spokojeným dětem bonbóny a organizuje pro ně malířskou soutěž. I reklama může potěšit, a to nejenom děti. O kousek dál hlouček dospělých radostně sleduje hroutící se obří nafukovací flašku fernetu.
Rychle zpátky do hlediště, už totiž hraje loňská vítězka kategorie Objev roku (letos druhá), Žofie Kabelková.
Působí velmi sympaticky, umí diváky zaujmout a ti ji za to mají rádi. Zaslouženě, říkám si, i když se mnou mnozí (i někteří její písničkářští kolegové) asi nebudou souhlasit.
No a pak přišel pro mnohé zřejmě největší zážitek festivalu. Ivo Batoušek, člen Happy to meet (zabývá také muzikoterapií), si přivedl malé bubeníky z dětských domovů, kteří pod jeho taktovkou zahráli pár (prý) somálských lidových. Fascinující, zajímavé, psaným slovem nesdělitelné. Jen tak mimochodem, Ivo Batoušek obdržel na oblastním kole Moravského vrabce 2002 ocenění pro nejlepšího instrumentalistu, což u bicmenů není zrovna obvyklé. Porota se přímo vyjádřila, že nebubnuje, ale hraje.
Při následujících Happy to meet déšť dosahuje nejvyšší intenzity. Takže raději na chvíli někam pod střechu a sehnat něco k jídlu. Jenže kvalita občerstvení se na Slunovratu ani zdaleka neblíží úrovni hudebního programu. I můj poslední pokus, při kterém jsem zakoupil ohřátý polotovar nedefinovatelného tvaru nazvaný Kuřecí nuggety, se projevil jako tragický. Ta věc byla totiž neuvěřitelně studená a hlavně tvrdá. Bál jsem se, aby mi nějaký nugget nespadl z tácku a neprorazil dubový stůl. A ještě jedna gastronomická poznámka. Stálá a dlouhá řada koupěchtivých byla k vidění u stánku prodávajícího langoše. Jenže na Slunovratu její délku překonala jiná fronta a tvořily ji samé ženy. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Festival vrcholí Dvoranou, hvězdným programem, okořeněným předáním Zlatých klíčů.
Začínají domácí Poupata, jediná z mladých kapel, která již pronikla do naprosté folkové špičky. Křtí hned dvakrát a posílají do hlediště obří perníkové cédéčko. Ochutnal jsem, bylo jedlé, oproti kuřecím nuggetům lahodné. Úspěch převeliký, diváci na závěr tak dlouho žadoní o Broučky, až jim je Poupata zahrají. Nutno dodat, že ve velmi zkrácené verzi. Další Zlatý klíč za událost roku předává Juppovi slečna z hlediště, návštěvnice loňské Zahrady , právě za tento festival.
Sestry Steinovy si dávají ve vystupování mateřskou dovolenou, loučí se s klíčem za objev roku. (Četl jsem, že se folkové publikum stává stále více povrchním a nic náročnějšího nepřijme. Není však úspěch charismatických sester pěkným důkazem o opaku?) Steinovky to nemají u publika rozdováděného Poupaty vůbec lehké, ale postupně si dokážou získat jeho zájem.
Na Žalmana se na Slunovratu stojí fronty. Loni trpělivě čekali lidé toužící mu poblahopřát k narozeninám, letos stálo v řadě přes šedesát žen a dívek, aby mohly Pavla Žalmana Lohonku políbit. Celá ta sranda byla spojená s předáním Zlatého klíče pro zpěváka roku. To jsem zvědavý, na co se bude stát fronta příští rok. Však pánové moderátoři Havel s Dobiášem na Žalmana něco vymyslí.
Frontman plzeňského Copu Míša Leicht, byl k vidění v areálu během celého odpoledne, jak od hlavy až k patě v černém natáčí televizní Folkomotivy. Man in black (černé boty, kalhoty, bunda i brýle, které statečně neodložil ani po soumraku) elegantně pokuřoval před kamerou, potom popadl tašku (samozřejmě černou) a odešel se stejnou elegancí bourat davy z pódia. Škoda jen závěrečné písně vystoupení Copu, velmi nenápadité parodie na trampské songy.
Nezmaři (skupina roku) hráli téměř ty samé písně jako při svém pátečním vystoupení. (I když to už vlastně také byl, vzhledem k pokročilé noci, koncert sobotní).
Zlatý klíč dostala samozřejmě i zpěvačka Pavlína Jíšová. A nejen tohoto ocenění se ji dostalo, když předvedla, jak dokonale umí napodobit skřek páva, udělil ji Jim Drengubák i titul Pávice roku.
Manažer Kamelotu Vladimír Chromeček přišel místo nemocného Romana Horkého převzít ocenění za album Paměť slonů a pak už nastal zlatý hřeb festivalu, vystoupení Spirituál kvintetu.
Možná jste již slyšeli nářky mladých hudebníků, že je různí staří vysloužilci nepustí na pódia, sedí na prameni a hrají stále to samé. Tak pozor, při svém vystoupení na Slunovratu naše možná nejstarší a určitě nejzaslouženější z folkových skupin hrála spoustu novinek z právě vydaného alba Křídla holubic a občas je navíc okořenila spirituálem v angličtině. O nějakém stavění programu na jistotu a starých hitech se nedalo vůbec mluvit. Bylo to opravdu důstojné zakončení programu, ale ne společného zpívání, několik sejšnových kytaristů si totiž předávalo písňovou štafetu až do rána. Navzdory úkladným štvavým meteorologům to byla sobota velmi příjemná. Kdo se nechal odradit, udělal chybu.

V sobotním podvečeru jsme položili několik otázek i divákům. Cílem bylo najít někoho z odvážlivců koupajících se i v deštivém počasí, zjistit zda se na Slunovrat jezdí po trampsku vlakem, pozeptat se na Zpěvník a vypátrat, jak jsou divákům známé výsledky výroční ankety časopisu Folk & Country ( v době, kdy jsme otázky pokládali, ještě nebyly ceny na pódiu předány.)