zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

termíny jednotlivých předkol & glosy

výsledky

Kliknutím na příslušné předkolo Konkursu Zahrady se Vám zobrazí rozmanité glosy a postřehy, které jsme k jednotlivým kolům prozatím nasbírali. Vaše postřehy se tu mohou objevit také - napište nám!  

Datum poslední aktualizace: 26.02.2012

20.1. ORLOVSKÝ ŠPAGÁT - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Orlová, Klub mladých Fatra

17.2. ORLOVSKÝ ŠPAGÁT - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Hlučín, Dům dětí a mládeže

3.3. ORLOVSKÝ ŠPAGÁT - FINÁLE (KONKURS ZAHRADY), DKM Orlová

16.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS AŠ, Ašské kulturní středisko

17.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS OTROKOVICE, KD Beseda

17.3. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Frenštát pod Radhoštěm, Kulturní dům

19.-22.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS PRAHA, KD Prosek - Klub Kocour

24.3. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Městský dům kultury Karviná

30.-31.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS JINDŘICHŮV HRADEC, sál Střelnice

3.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS PLZEŇ, Divadlo Čas

4.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS JABLONEC N. NISOU, Klub na Rampě

6.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS TEPLICE, Dům kultury

7.4. - 8.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS BRNO, Divadlo Barka

7.4. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY),  MěKS Mohelnice

9.-10.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS PRAHA (STŘEDNÍ ČECHY), Divadlo Za plotem

11.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS TURNOV, Městské divadlo Turnov

18.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS JIHLAVA, Divadlo na kopečku

19.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS LIBEREC, Experimentální studio

21.4. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Městský dům kultury Karviná

5.5. ZAHRADA 2001 - KONKURS HRADEC KRÁLOVÉ, U Letců

26.5. ZAHRADA 2001 - KONKURS KUŘIM (Písničkáři), nádvoří zámku

20.1. ORLOVSKÝ ŠPAGÁT - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Orlová, Klub mladých Fatra

17.2. ORLOVSKÝ ŠPAGÁT - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Hlučín, Dům dětí a mládeže

3.3. ORLOVSKÝ ŠPAGÁT - FINÁLE (KONKURS ZAHRADY), DKM Orlová

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

16.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS AŠ, Ašské kulturní středisko

Město Aš je pro většinu lidí především symbolem, spojovaným se slovy jako výspa, cíp nebo nejzápadnější. Poté, co se republika zkrátila, platí “od Aše až po Jablunkov”, ale nedovedu si představit tu štreku, kdyby třeba ašská kapela Potíže jela na festival v Dolní Lomné nebo jablunkovský Blaf byl pozván do Aše na Toulavý vítr.

Že existuje na západním konci republiky tenhle festiválek, jsme věděli už dávno, ale letos v zimě jsme se potkali s jeho organizátory (nebo spíš organizátorkami), slovo dalo slovo a nejmladší předkolo Konkursu Zahrady pro Karlovarský kraj bylo na světě.

Napoprvé se sem sjelo 13 těles. Na jevišti jim byl tátou mámou Míša Leicht v roli rádce, moderátora a hostujícího písničkáře. Bylo znát, že již zmíněné Potíže jsou na domácí půdě. Vyzrálá folková formace má všechno vyvážené, s jiskrou a nápady a popravdě řečeno na jevišti působí ještě líp než na nedávno natočené desce. Kapely zapadající do bluegrassového rámce byly v Aši zastoupeny poměrně početně, a zajímavé je, že žádná se nesnaží lpět na tradičních vzorech, ale spíše jde cestou hledání. Nejzajímavější byly dvě sestavy: Blue Gate s výraznou zpěvačkou Ilonou Šeborovou a Bodlo z Chodova u Karlových Varů, už hodně zkušená formace s perfekcionalistickými vokály a nápaditými odskoky “do jinam”. (Mimochodem tahle kapela pořádá v červnu v Chodově svůj vlastní festiválek.)

Početná tachovská Nová tvař hraje dynamickou, vitální a vynalézavou muziku, soustředěnou především na instrumentální přednosti jednotlivých členů. Na podobné vlně je kompaktně znějící rotavská Ulice (kdysi Almara) se spoustou instrumentálních nápadů a výbornou zpěvačkou Zdenou Němcovou. Další rotavská skupina Rosa je velmi mladá a je výrazným příslibem do budoucna. Její instrumentální sekci (kytara – baskytara – bicí) by mohlo závidět mnoho “dospělých” kapel a zejména třináctiletý bubeník vás zvedne ze židle. Bohužel zpívání Rosy zatím ještě nedozrálo. Kraslické trio Švorc už také patří ke zkušeným; je to swing, odpich, nápady a humor.

Ze začátku to vypadalo na přesilovku, protože v televizi končil duel Sparta – Slávie, ale potom se sál zaplnil, i díky muzikantům, kteří bedlivě sledovali bloky kolegů. Atmosféře i výkonům pomáhal dobrý zvuk, organizace byla hned napoprvé perfektní; Jiřině Kotounové a Hance Burianové patří velké poděkování. Ostatně Konkurs tu nebyl nějakou osamělou událostí. Už o tři dny později tu vystupoval Žalman. A budete-li mít na konci června čas, zajeďte si do Aše na Toulavý vítr. Ono to za dobrou muzikou zas až tak daleko není.

Michal Jupp Konečný

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

17.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS OTROKOVICE, KD Beseda

Komorní Otrokovice

Konkurs Zahrady letos na Moravě pro kapely začal 17. března, kdy se jednak konalo ve Frenštátě první oblastní kolo Moravského vrabce (oblast zahrnula i severní polovinu fiktivního leč komerčně úspěšného Valašského království) a zároveň v Otrokovicích probíhalo konkursní klání pro jižní polovinu Valašska, tedy Zlínsko a přilehlé Slovácko. A aby bylo dilema úplné, ve Vyškově probíhalo oblastní kolo Porty.

Já byl delegován do Otrokovic a nelitoval jsem toho, i když účinkujících bylo nakonec jen osm. Většina z nich totiž byla velmi zajímavých. Přehlídku zahájil sólový instrumentalista Martin Stehlík (znáte ho z Trní) svými technicky brilantními výboji na elektrifikované banjo. Potěšily i další kapely: Zkušený bluegrassový Desert upoutal stylovým a technicky dobrým projevem. Mladí akustičtí folkaři Kousek sebe se s mikrofony na pódiu naopak utkali poprvé a vyšel z toho příjemný středoproudý folk s hezkými nápady, který šel především po pocitech, zatímco staří harcovníci z Nony (svůj akustický trampfolk hrají už osmnáct let) ve svých písničkách sázejí na příběh, a přes poměrně velkou dávku naivity ve zpracování to není špatná sázka. Závěrečný folkrockový zlínský Pas má nejen zpěváka působícího dojmem mladistvého Mišíka a zajímavou akordeonistku (jediná v bílé blůzičce mezi černě oděnými pány poutala pozornost už na pohled), ale i slušný výraz v bluesových skladbách a schopnost udržet pozornost publika.

Díky poměrně malému počtu účastníků se mohly kapely prezentovat větším počtem skladeb a já si vychutnal a podtrhl hned tři z nich. Hodonínští Ukume koncem loňského roku získali cenu na Bráně v kategorii kapel do osmnácti let. Cinkající kytarový folk a velmi dobrá, letos osmnáctiletá zpěvačka Markéta Šifellová (bohužel zrovna v Otrokovicích bojovala s nachlazením) jsou velkým příslibem. Kapela v lecčems připomene třeba ranou sestavu Jen taku s Mirkou Savčukovou a podobné vzory. Byli-li Ukume objevem, naopak BPT (Zlín) bylo nečekaným come backem. Kapela se dostala do finále Porty před jedenácti lety a od té doby nesoutěžila. Zde představila velmi pěkný akustický folk, dobře vymyšlené a předvedené vícehlasy, inspiraci světovým folkem i moravskými lidovými písničkami a nádavkem jako vždy lahodný bas Jardy Bůžka. No a konečně v kategorii neselhávajících stálic je třeba jmenovat Pexeso (Břestek, Brno, Hodonín a jiné obce). Folkrock nepřehánějící rockovou složku, čímž získáte dostatek prostoru i pro vychutnání jemnůstek nástrojů i skvěle k sobě padnoucích hlasů zpěvaček, pohoda na pódiu a zajímavé najazzlé kompozice. Prostě Pexeso je v regionu právem pojmem a letošní výkon byl asi zatím nejlepší v konkursních dějinách kapely.

Už proto je škoda, že diváků bylo zase jen velmi uměřeně. Zvukař byl dobrý a celkem rychlý, organizátor Martin Čurda Juřík, který znovu rozjíždí řádný provoz v Zelenáčově šopě (hurá!), si přehlídku sám vtipně a nonšalantně odkonferoval a já po příjezdu domů ještě stihl vyhlášení oborových cen České akademie populární hudby. Netvrdím, že by někdo z těch, které jsem v Otrokovicích viděl a slyšel, mohl v dohledné době Plíhala nahradit. Ale klubový večer s mnohými z nich by byl docela příjemný.

Jiří moravský Brabec

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

17.3. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Frenštát p. R., Kulturní dům

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

19.-22.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS PRAHA, KD Prosek - Klub Kocour

Kocouří Zahrada

Čtyři dny na přelomu zimy a jara přetékal prosecký Klub Kocour muzikou. Pětatřicet pražských kapel zkoušelo štěstí s účastí na Zahradě nebo aspoň na jiných festivalech a minimálně polovina z nich byla tak dobrá a zajímavá, že by si postup zasloužily. Ale ani náměšťský kotel není nafukovací a v ostatních regionech není úroveň o nic horší. Kapely nasazovaly dvacetiminutové bloky, zvuk se po většinu koncertů dařil a velký sál Kocoura se dvakrát zaplnil zcela a dvakrát aspoň z poloviny. Povídání kapel s dramaturgy pokračovalo dlouho do noci a mezitím Michal Braxatoris, organizátor toho všeho, zpracovával ve zdejším studiu nahrávky, aby už druhý byl dárek pro kapely - cédéčko z koncertu - hotov. Slyšet byl folk ve všech podobách a odnožích od vokálních sborů, přes rozmanité adaptace a nápodoby folklórních zdrojů, autorský folk, hudebně i textově vycizelovaný, až po nářezové kapely, nakročené k rocku. Prakticky chyběl bluegrass a country, zatímco trampských kapel se objevilo hned několik.  

Hned v úvodu prvního večera zazářili Bezefšeho s mimořádně propracovanými vokálními aranžemi a velmi plně znějícími zpěvy. Skoro totéž by se dalo říci o Pětníku. Jeho pět hlasů bez nástrojů je ale mnohem komornější a hloubavější. Čtyřčlenný Chesed se přihrnul se svým ještě horkým cédéčkem, které se právě vylíhlo u Indies. Jeho adaptace židovského folklóru mají strhující náboj a kapele se už také zvolna daří vzájemné jiskření s hledištěm.

Druhý den se objevil pozoruhodný jedenáctičlenný sbor True Harmony. Jejich vokály zní krásně a plně a mají v repertoáru řadu spirituálů, pro jejichž interpretaci budou muset ještě nasát něco černé hudby. Sdružení NOI je velmi mladé, ale patří k nejlepším. Jejich zahloubaná ale zároveň rozesmátá hudba jako by vzdáleně připomínala Járu Ježka. Trio Absolutní Anežka chrlí spoustu hudebních i textových nápadů,  zatím ale jakoby se víc zaobíralo samo sebou než publikem. Banalita má velmi dobrou zpěvačku, Husí kůže zase zajímavý zvuk, přirozenost, přesně zacílený projev a taky písničkáře Jeronýma Lešnera ve svém středu. Ten dodává sevřené, ale velmi obrazné písničky. Třetí dech je pobočným projektem Panelákových fotrů, ale jejich nápaditosti nedosahuje. K textovým i hudebním nápadům tu chybí další komponenty.

Petřín je mladá formace s výbornou a expresivní zpěvačkou, za kterou kapela působí trochu ospale. Ale když se nakonec muzikanti přece jen odvážou, je to paráda. Qjeten Květy Krejčové zůstává na svých loňských kvalitách a zdá se, že zesložiťuje. No, muzikanti jsou to výborní. Plyšová ryba je nebluegrassová formace v bluegrassovém obsazení a zdobí ji instrumentální zdatnost a především osobitý humor.  Snad moc nezpychnou, když označím Magison za současnou trampskou jedničku. Texty o toulání oblékají do swingového hávu, který se místy potkává s ještě mnohem razantnější muzikou a posluchač je oslňován kaskádami harmonií, což se zvláště ve vokálech příjemně poslouchá. Panelákoví fotři je formace zralých mužů, jejichž hudební zkušenosti začínají až někde v osmdesátých letech. Dnes si chtějí hlavně dělat radost a způsobují radost posluchačům. Charakterizuje je patafyzický přístup k muzice i k životu,  cimrmanovský vklad při výrobě vlastních co nejobskurnějších nástrojů a střípky jevištního, hudebního i textového humoru svázané do uměřeného celku.

Skupina Šantré je od základu přestavěná a nabízí teď folk velmi komorního ladění. Bůhví je taky z nejlepších kapel, co Praha má, za Vynášení zimy by se nemusel stydět Redl, a pak to ještě přebijou mimořádně silnou pseudolidovkou, zasazenou do kontextu válek na Balkáně. Kapela P.R.D.I. (pro mediální účely bych to raději četl pí ar dí aj) je hodně velkej nářez. Sešli se tady zkušení vesměs rockoví muzikanti, aby si zahráli pro radost a radost to je. Ne, že by už bylo všechno dokonalé, ale nehorujete-li pouze a výhradně pro tichou hudbu, určitě vás to sebere.

Omlouvám se ostatním kapelám, na které už tu nezbylo místo, ale asi se to ani nedá všechno vypsat, abych se neopakoval. Nedopracované vokály, instrumentační bezradnost a zatím chybějící drajv i kontakt s publikem se objevovaly poměrně často. Ale vlastně chyběly kapely, které by na sebe upozornily začátečnickými školáckými chybami. Všechny formace se posunují rychle dopředu. Velmi dávno jsou ty časy, kdy na Portách  osmdesátých let, kdy před porotu předstupovala tělesa stejně beznadějně špatná jako před rokem. Tak aspoň přidám ještě několik dalších jmen, které rozhodně stojí za vaši pozornost, až uvidíte jejich koncert v rubrice Z diáře:  Markéta a Lazarové, Batiko, Nanovo, Jauvajs, Woodoojam, THT, Modrý housle, Hromosvod….

Po všechny večery hlasovali diváci a absolutním vítězem jejich volby se stala skupina Bezefšeho. Definitivní výběr pro festivaly bude znám až na konci dubna, ale Praha toho může rozhodně nabídnout velice mnoho.

Michal Jupp Konečný     

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

24.3. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY), Městský dům kultury Karviná

Těžká konkurence v Karviné

Oblastního kola Moravského vrabce v Karviné pro okresy Karviná, Ostrava a Opava se mělo zúčastnit tolik kapel, že když nám před začátkem Mlok oznámil, že jich šest odpadlo, byli jsme docela rádi. I tak jich totiž na osm postupových míst zůstalo třiadvacet. V poločase to vypadalo, že se coby porota do těch osmi dobrých dokážeme vejít, ale nakonec jsme usmlouvali devět postupujících, a i tak jsem měl pocit, že několik dalších kvalitních kapel zůstalo před branami. Za všechny jmenuji alespoň Bebechy, uskupení kolem Slávka Heiduka a se skvělým a nestárnoucím Luďkem Lešnovským navíc a bluegrasově countryovou novinku Tygrasz (vyslovuj ty-graš, polské časování slovesa já hraji, ty hraješ,…) se skvělým zpěvákem s countryově sametovým hlasem. V pozici otloukánků se ocitly i kapely hrající moderní country, z nichž slušnou úroveň měl přestavěný karvinský Drop a G. W. Band. I když porotci vesměs připouštěli, že to byla slušná muzika, v přesile všelijakých folkáčů a jiných žánrů se neprosadili. Možná, že to takové kapely během pár let přiměje vyklidit pódia stejně, jako to kdysi udělali téměř všichni trampíci.

Z toho, co diváci ve finále neuvidí, bych upozornil ještě na slušně zvládnuté didgeridoo v souboru Ethnic Experience, folkrockové písničky s trampským textem skupiny Duo Juyos Complete (čti španělsky) a šikovné mladé blugrassové kapely Křeni a Sponteo. A teď už tedy kdo do finále zamířil. Na čtvrtém až devátém místě bez udání pořadí se umístily a ve finále tedy různí dramaturgové uslyší tyto kapely: Mladičký Šajtar, kombinující folklor (jde vlastně o mladou cimbálku doplněnou o kytaru) a folkové i jiné vlivy. Alešanku hrající folk s piánem a názvkuky jazzu a latiny (v repertoáru měli dvě samby a blues). Kejklíře, kteří od trampských počátků přešli na jasně folkovou parketu a mají výborné dva kytaristy, skvělou zpěvačku a mou oblíbenou basistku (přešla sem od Benedikty). Douda band z Poruby – nováčka na velké scéně, který v Porubě rozjíždí pravidelné klubové pořady (klub Bačkora) a zaujal svým akustickým folkem a zpěvačkou Zuzanou Teichmanovou, která se nebojí zařadit a zvládnout písničky z repertoáru Zuzany Navarové či Hany Černohorské. BG styl – klasiky ostravského bluegrassu a loňské vítěze celého Vrabce, kteří tentokrát v oblastním kole museli bojovat i s totální hlasovou indispozicí nemocného sólového zpěváka, a přesto uspěli. A konečně loňského držitele krtečka – Benediktu s jejich folk(lór)rockem tentokrát na pevných jazzových rytmických základech.

Podle hlasování poroty se tři kapely od těchto výborných ještě vydělily vpřed a rozebraly si tak keramické ceny. Třetí místo patřilo jediným trampům v soutěži, ostravskému Tempu di vlak. Kapela od loňska udělala velký pokrok a troufnu si prohlásit, že patří do naprosté špičky ve své kategorii. Na druhém místě skončili totální baviči z kapely Úspěch. Zde se vedle sebe objevil bývalý rockový frontman Rosťa Petřík, Marek Moroň (ex Pražce) a Švejk z G.G. Pump a jejich písně byly velmi slušně zahrané fláky s humorem tak drsným, že by vedle nich hoši ze Semtexu vypadali jak chovanky klášterní školy. Zvlášť Presleyho Only You ve fonetickém překladu jako Dlouhý úd mi znělo v hlavě ještě druhý den. No a konečně palmu vítěze si odnesli překvapivě Skiblu, folková až folkrocková kapela, která ale ve skutečnosti hraje cokoliv a vždycky dobře. Tato kapela pak navíc hrála na večerním až nočním sessionu v Juventusu a vítězství slavila opravdu důstojně.

Jinak to byla Karviná skoro jako vždycky. Mlok zručně konferoval, Stanley standardně dobře zvučil, Čimčarák přinesl všechny potřebné informace a publika bylo sice o něco míň, ale nebylo to špatné. Kuriozitou byli zcela střízliví inspicienti, kteří se s Mlokem vsadili, že za celý den nepožijí, a přeživše absťák, dokázali to. Večer na sessionu to pak všichni spolu zapili.

Jiří moravský Brabec

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

30.-31.3. ZAHRADA 2001 - KONKURS JINDŘICHŮV HRADEC, sál Střelnice

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

3.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS PLZEŇ, Divadlo Čas

Jistě příjemnou skutečností je, že hezký sál Divadla Čas byl poměrně slušně zaplněn. I když jsem měl pocit, že spíše posluchači, kteří na podobné akce moc nechodí a možná právě proto se za celý večer prakticky nedostali do varu a reakce na předvedenou hudbu byly takové „akademické“. Tedy zdvořilý potlesk a dost.
První a hned dosti početnou formací byla Bluegrass Collection z Plzně. Tato kapela se pohybuje na scéně již velmi mnoho let a ve velmi proměnlivém složení. Teď se zdá, že se pokoušejí o fúzi s irskou hudbou a neřekl bych, že by se jim to příliš vede. Zpěvačka má zajímavý, leč ne zcela zvládnutý hlas, jednotlivé nástroje se spíše potírají, než aby se podporovaly, dělalo to na mne dojem značného zmatku.
Pravým opakem bylo následující Tydlidum. Pro mne naprosto neznámá věc, ale taky, jak se ukázalo, nejlepší projekt celého večera. Jednoduché aranže, vycházející z možností jednotlivých hráčů (i když houslista, hrající současně na pozoun a v závěru též na pytel na odpadky :-), má zřejmě možnosti dost velké – ještě o něm bude řeč), zajímavé a místy i příjemně vtipné texty, hudební styl těžko zařaditelný, v jedné písni maličko inklinující k blues. Nebylo to nic, co by člověka zvedlo ze židle – což možná bude na překážku jejich případnému prosazení se – ale bylo to velmi pěkné, doporučuji.
Poslední soutěžní kapela před přestávkou byl Highgrass. Slovo „grass“ v názvu předurčuje žánr, v němž se hudebníci pohybují a kterému se v ničem nevymykají. Nejsem velkým milcem tohoto hudebního stylu, nicméně Highgrass rozhodně hraje lépe než spousta skupin předkládaných nám k poslechu nejmenovaným západočeským „country“ rádiem. Bylo to dobré instrumentálně i vokálně, ale nic nového.
Nuže pojďme dál – Fregata. Míša Leicht je uvedl jako folk vycházející z trampských kořenů a myslím, že se nemýlil. V textech i melodii a koneckonců i aranži je to určitě slyšet. Je to pěkné, sešlapané, nástroje nacinkané, celé takové hodně učesané, nekonfliktní.
Druhou novinkou na plzeňské scéně je krátce existující Carabina. Seskupení hlásící se k bluegrassu, jehož kladem je hutný zvuk, dobré vokály, osobité hlasy sólových zpěváků a snaha posunout písničky trochu mimo žánr. Dokladem této snahy budiž více než klasická skladba Billa Monroe Modrý měsíc zahraná jako příjemný swing. Celá jejich produkce měla drive, dalo se tomu věřit.
Závěr obstarala početná skupina Poitín (čti P’ týn). Hrají dnes velmi moderní keltskou (irskou) hudbu. Tu já mám rozhodně rád, ale v tomto podání mně věru nenadchla. Jedině harfa obsluhovaná velmi zdařile již jmenovaným houslistou z Tydlidum, (zvláště v pomalých pasážích) byla znamenitým osvěžením. Jinak se velké sebevědomí čišící z některých členů této kapely rozhodně nemá o co opírat. Na první poslech může být náhodný posluchač zaujat, ale srovnejte s jinými uskupeními produkujícími totéž a měli byste odhalit prázdnotu spolu s rytmickými neduhy v rychlých pasážích. 
Tak, toť plný výčet šesti účinkujících. Někomu se to může zdát ve srovnání s jinými koly Konkursu málo, někdo si může myslet, že v Plzni a okolí se více kapel nevyskytuje. Inu – není tomu tak a při troše snahy se se západočeskými kapelami setkáte i jinde než v Plzni. 

Petr Merxbauer
(Převzato z Internet Folku.)

Dnešního dne jsem si s velkým zájmem přečetl na internetu pověšenou stránku s hodnocením již proběhlého plzeňského konkursu na letošní Zahradu. Mohu říci, že mne skutečně velmi překvapila „zasvěcená objektivní a po všech stránkách kvalifikovaná recenze“ vzešlá zřejmě díky nepřekonatelnému tvůrčímu puzení z pera pana Petra Merxbauera, toho času kytaristy plzeňské Strašlivé Podívané. Byl jsem skutečně velmi potěšen jeho „neotřelým a originálním“ pohledem na věc, ovšem nebyl bych to snad ani já, abych si nepoložil otázku známou už ze starořímského práva: „Qui prodest ?“ neboli – „Komu to prospěje ?“ Život mne mnohokrát poučil o tom, že pánbůh má rád všechny muzikanty stejně, a že naopak nemá rád, pomlouvá-li jeden muzikant druhého. Také mne ovšem poučil o tom, že mnohdy spíše „vítězí sprostota a lež nad pravdou a láskou“. Kdysi mi kdosi řekl, že muzikanti jsou od toho aby hráli a poroty od toho aby porotovaly. Ať už z tohoto důvodu, či z důvodu popsaného již výše se tedy zásadně zdržuji komentářů a hodnocení jiných hudebníků a kapel. Domnívám se totiž, že k tomuto účelu Bůh stvořil kritiky. Bohužel jsem se však přesvědčil, že ono české – komunistické „nemůžeš-li pomoci – uškoď“ zřejmě platí i v dnešních dnech. Jak jinak si mohu vysvětlit onu úvodní pasáž článku páně Merxbauerova ? Na konkursu v Plzni hrálo dle mého názoru 6 vynikajících a zajímavých kapel, alespoň soudě podle toho, že prošly náročným předvýběrem, který dělali lidé, jichž si jako muzikantů velmi vážím. Pan Merxbauer usoudil, že 5 těchto kapel bylo zajímavých, dobrých atd. i když občas „nic nového“ ovšem ta první a jedna jediná je taková, že si snad její členové zaslouží popravit za úsvitu ! Tento postup mi přijde přinejmenším podivný i od člověka, který zasvěceným kritikem je. Od kytaristy a kapelníka plzeňské folkové kapely, která se účastní stejného konkursu (byť v jiném městě – Praha, Stř. Čechy, Divadlo za plotem, 9.÷10.4.2001), a který nemá ani tolik cti v těle, aby svoji kapelu přihlásil v Plzni mi to však přijde jako tendenční sprostota nejhrubšího zrna. Pominu-li nerespektování zásad slušné kritiky a hrubé chyby, pak je cíl tohoto snažení dle mého názoru jediný – poškodit ! Notabene, naše kapela se zřejmě uchází o žánrově velmi podobný segment posluchačů. Tomu podle mne nasvědčuje i fakt, že pan Merxbauer výše uvedené „drobnůstky“ jaksi opomněl zmínit ve své recenzi. Ovšem pan Merxbauer je zřejmě tak „vynikajícím a známým hudebníkem s tak vysokým odborným kreditem“, že si podobné věci může bez problémů „lajznout“. Co s tím ale nadělám ? Vystřelenou kuli a řečené slovo nezastavíš ! Tak mi zbývá pouze jedno, opět se obrátit ke starým latiníkům a prohlásit společně s nimi: „Quod licet Iovi, non licet bovi !“ (Co jest dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi !) A závěrem, jako dodatek známé úsloví: “Vůl zůstane volem, i kdyby hermelínový plášť nosil“ 

Za Bluegrass Collection Plzeň
Michal Kovács - autor tohoto dopisu - a další „neumětelové“: Jarda Pertlíček, Petr Fanta, Lucie Kožarová, Alan Zýka a Ríša Černý

Chvíli jsem přemýšlel, mám-li na tento jedovatý výron reagovat. Učiním tak ve stručnosti. Každý má právo vyjádřit svůj názor. I udělal jsem tak pouze jako posluchač inkriminovaného hudebního konání. Kdybychom se jej jako kapela účastnili, rozhodně bych své názory nezveřejňoval. Takto jsem si to dovolil, protože ať jsou tyto mé názory jakékoli, vím s jistotou, že neovlivní nikoho, kdo rozhoduje o tom, která kapela bude na nějaký větší a zajímavý festival pozvána. Jestli mým názorem bylo dotčeno tvoje nebo vaše kapelní ego, nebylo to rozhodně mým záměrem. Očekával jsem, že můj článek vzbudí nějaké negativní reakce a divil jsem se, že se tak po dlouhou dobu nestalo. Nicméně tvůj žlučovitý mail vydá za mnohé. Za svými slovy stojím a nelituji, že jsem je nabídnul ke zveřejnění, jakož ani toho, že této nabídky bylo využito. Jistě se mi zdá lepší rozvířit vodu, aby se pročistila, než zahnívat ve stojatém rybníčku vlastního sebeuspokojení. Takže v toto rozvíření jsem samozřejmě doufal. Nicméně jsem nečekal, že se to rozviřování bude odehrávat zrovna kýblem splašků na mou hlavu :-))) Ale já to přežiju. Ostatně svůj článek jsem původně zveřejnil na InternetFolku a teprve na Juppovu žádost jsem odkýval jeho zkopírování na Folk&Country. Ujišťuji všechny, že se nepovažuji za tak znamenitého hudebníka, abych mohl soudit druhé. To, co jsem napsal, byl názor a dojem posluchače a na ten má právo každý. A navíc se nejedná o nějaký komplexní odsudek, ale o konkrétní připomínky. A nad takovými připomínkami by se adresát neměl urazit, ale zamyslet. Aspoň já bych to udělal….. 

Petr Merxbauer

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

4.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS JABLONEC N. NISOU, Klub na Rampě

Popáté v Jablonci nad Nisou a podruhé v Klubu Na Rampě. Duší jabloneckého Konkursu je někdejší členka redakce FOLK & COUNTRY Petra Hýblová, koncert uváděl Mirek Ošanec. První část z dvanáctibodového maratónu kapel z Liberecka a Jablonecka patřila mladým muzikantům z netradiční hudební školy Ciskotéka manželů Zuzany a Dalibora Cidlinských. Z nich nejlépe si vedlo dívčí trio Berušky. Jejich třináctiletá kapelnice Alena Vítová se dokonce představila jako sólová písničkářka. Je zajímavým autorským i interpretačním příslibem do budoucna a vydrží-li jí talent i vytrvalost následující pětiletku, budeme asi příjemně překvapeni. Děčínská kapela Dr. Rudolf Vomiště změnila obsazení a přibrala klávesy, celý zvuk kapely se vyplnil a excelentní baskytara Honzy Mirovského už na sebe nestrhává výhradní pozornost. Příležitostným členem Disney Bandu je “jarreťák” Michal Kadlec. Na Konkursu byl ale pouze jako divák a pozorovatel, a tak si jeho bratr Martin a zpěvačka Věra Soukupová vystačili dobře sami. Úsporná ale přesvědčivá kytara, zajímavý výraz a výborné texty toto duo-trio posunují směrem k nejlepším. Závěrečnou dominantou koncertu byl jablonecký Netřesk, strhující ještě víc než loni a teď už i navíc nejen s pěveckou osobností Šárky Hulíkové, ale i s plným vokálem celé kapely   

Michal Jupp Konečný

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

6.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS TEPLICE, Dům kultury

Především se sluší poslat velký dík Lucce Dlouhé, která teplické kolo řadu let organizovala. Lucka se chystá na někalikaletou zahraniční stáž, a tak organizátora předkola pro okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem a Louny budeme pravděpodobně na příští rok hledat. Smutnou zprávou je už ohlášená roční pauza Čtyrlístku, která tak trochu hrozí prodloužením na "jeden furt".

Teplický koncert uváděl Luďa ze Čtyrlístku a svou troškou, tedy kainarovskou poezií přispěl Pepa Štross. Počtem devíti úřastníků bylo teplické kolo asi vůbec nejmenší. Z mladších kapel se objevila dvě výraznější  jména: chomutovská folková formace Všeho s mírou s výraznou zpěvačkou a lehce najazzlým projevem a poetický folk dalšího chomutovského sdružení Lidee noire. To je soustředěno kolem písničkáře Martina Šíla, od loňska se zformovalo do jasně vyhraněné kapely a dokonce se stará o chomutovský folkový život. Novou trojčlennou sestavu litvínovských Stráníků lze považovat za comeback někdejších krásných vokálů v podání první sestavy Stráníků a spol. Kapela zatím staví především na projevu Veroniky Stráníkové, ale když spustí  naplno a zavřete oči, máte pocit, že ze zákulisí by mohli přijít Peter, Paul & Mary. Další litvínovské  formaci Pět oříšků pro Popelku přibývá kvalitních lidí i nástrojů, ale v množství jako by se ztrácela prostá melodická linka. Navíc se zdá, že kapela - v minulých letech jedna z najvýraznějších na Zahradě - teď hledá svoji stylovou a repertoárovou cestu.  K dokonalosti se vyzpívala litvínovská Kvinta, kapela která ctí název nejen v počtu členů, ale také v dokonalém klasicky folkovém pětihlase. Se spoustou výborné muziky v hávu spíš rockově jazzovém přijela mostecká Denjisa, kdysi podpůrné těleso Stráníků, dnes jeden z nejosobitějších zjevů na severu Čech. A nejlepší nakonec: duchcovský Lidumil. Nezlobte se, že o nich nebudu referovat podrobněji, ale celé jejich vystoupení jsem prosmál. Nenechte si na Zahradě ujít.

                                                                                                                                                                                            Michal Jupp Konečný

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

7.4. - 8.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS BRNO, Divadlo Barka

Viribus unitis
V Brně se letos konalo společné předkolo Trampské Porty a Konkurs zahrady spojenými silami Saši Cimbálníka za ČTU a Jiřího moravského Brabce za FC. Úvaha vycházela z toho, že stejně většina kapel obesílá obě soutěže, oba pořadatelé prodělávají a vůbec, proč to nezkusit spolu, když se docela dobře snášíme…
Výsledkem bylo přihlášených 54 soutěžících (a to na jižní Moravě jsou ještě konkursní klání v Otrokovicích a v Jihlavě a trampské kolo v Koryčanech), čili našlapaný dvoudenní program v Barce v Králově Poli (7. a 8. dubna). Nakonec sice několik kapel absentovalo, takže počet skutečně hrajících klesl těsně pod magickou padesátku, ale i tak bylo toho zajímavého velmi mnoho. Žánrově se prakticky nepředstavil bluegrass, mírně zastoupena byla moderní country (nejvýrazněji zahráli Bourbons), objevilo se několik zajímavých pokusů trampských (zde podle mého soudu jasně dominoval Přístav, ale slušného toho bylo víc) a převažoval folk jak v akustické, tak hlučnější podobě. Takže dovolte alespoň stručné glosy.
Sobota: Rosa Coeli – přes avízo o doplnění baskytarou nakonec zase vystoupili jako duo, jsou hezky sezpívaní, jak už to u bratrů bývá a myslím, že to co dělají, je jedna z cest trampské písničky. Kapela Marvin zahrála velmi pěkný folkrock, zdá se, že nenápadně dozrává. TAH z Moravského Krumlova je sice perzonálně vlastně pokračováním Templářů, ale od trampské tématiky sympaticky postupuje k akustickému folku a hezky se poslouchá. Ivo Cicvárek & OKO je už kapela profesionální úrovně. Black Uganda Choir mne nadchla především svou ptákovinou, kde spatlala dohromady dvacet svých oblíbených šlágrů. K. R. Band pak pěkný, inteligentní jazzíček, v závěru pak excelovaly Ryby pohodovou šlapavou muzikou. Zajímavá ale byla i některá nová jména, která stojí za zapamatování: Alba Mons přednesli průzračné spirituály, Comeback byl chytrý akustický folk, Kateřina Mančalová a skupina přinesla na pódium i kultivovaný vtip, líbil se mi i akustický folk F.Q.S.
V neděli skvěle začal folkrockový Petr Bende Band, jeho frontman je ostatně jedním z nejvýraznějších interpretů nastupující generace, potěšila slovenská, česky zpívající kapela Nový Rownák (akustický folk), mladičké brněnské trio Pod kloboukem Bossa (folk), už zmíněný trampský Přístav, překvapila Žofie Kabelková se dvěma doprovodnými muzikanty – (žádná unylá holčička, ale temperamentní dospělá muzika) z početné ekipy písničkářů asi nejlíp vyzněl Petr Lutner a jistotou i kvalitou bylo Svítání, loňský držitel Krtečka. Upoutala i pohodová muzika kapely Zadweřama, která si interpretaci trampfolkového repertoáru nijak nekomplikuje, takže má na to zahrát jej v pohodě a přenést ji na lidi. Mne osobně nejvíc potěšil další růst studentské kapely Onen svět z Gymnázia Matyáše Lercha, vedené kapelníkem a učitelem Pavlem Žemlou i vystoupení dua Šárka Kytnerová – Pavel Žemla. Protože jsem týž den slyšel Žofii i Šárku, potěšilo mne, když se mi obě svěřili, jak moc se jim líbí, jak zpívá ta druhá. Inu, je to tak.
Do finále brněnské oblasti Trampské porty 25. dubna v Semilassu pak postoupili: Svítání,Rosa Coeli, F.Q.S, Nový Rownák, Grilovaná kočka, Zadweřama, Black Uganda Choir a Ivo Cicvárek a Oko. Zde před slušně obsazeným sálem sálem svedli boj o Ústí s tímto výsledkem: 1. Svítání, 2. Nový Rownák, 3. Ivo Cicvárek a OKO.

                                                                                                                                             Jiří moravský Brabec

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

7.4. MORAVSKÝ VRABEC - PŘEDKOLO (KONKURS ZAHRADY),  MěKS Mohelnice

Hlavní cena poroty : BAREVNEJ DEN Šternberk, 2. místo: VHS (Volné hudební sdružení) Přerov, 3. místo: BLUESBERG Olomouc, 4. místo: PUPKÁČI Lipník nad Bečvou;  Čestné uznání poroty: Štěpán Mikulka – ze skupiny LA MESTA Bruntál za vlastní tvorbu, Martin Babka za sólový výkon na foukací harmoniku ve skupině BLUESBERG Olomouc

Cena diváků: BAREVNEJ DEN Šternberk

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

9.-10.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS PRAHA (STŘEDNÍ ČECHY), Divadlo Za plotem

Mazáci i nováčci
Středočeské kolo Konkursu Zahrady se konalo i letos na pozemku psychiatrické léčebny Bohnice, tedy v pražském Divadle za plotem, kde ho samozřejmě i letos organizoval Pavel Rada a zvučil Pája Jindrák. Tím podoba s historií končí: po loňském maratónu předkol byly letos uspořádány dva večery, ve kterých si mohl zahrát každý, kdo se přihlásil, což bylo nakonec 17 skupin velmi různé úrovně, stylového zaměření i domovského regionu (nezůstalo jen u středních Čech). Jako hosty chtěl Pavel Rada nasadit do obou večerů Jitrocel a Ginevru, jenže obě kapely, které si v Zahradních bojích o Krtečky už sáhly na čtvrtou (tedy první neoceněnou) šprušli, se nehodlaly vysněných hmyzožravců vzdát. Výsledek byl pro všechny přihlížející ale týž: obě kapely zavíraly svůj večer, jehož byly hlavní ozdobou. Zejména Ginevra, které právě vyšlo CD Bída, udělala od loňska obrovský kus práce. Jitroceli, který zas v dohledné době vydá album Vůně čajová, stačilo nepoztrácet dosažené hodnoty, čímž nechci říct, že za poslední rok nic neudělal: krásné písničky, zejména Melodii si přítomní hudební teoretici velmi pochvalovali.
První večer patřil kromě Jitrocele zejména nováčkům. Jména Tajné lodě, Trapas a Hluboké nedorozumění zdobí folkovou scénu několik měsíců, maximálně půl druhého roku, ale myslím, že stojí za to si je pro budoucno zapamatovat. Jedná se o skupiny víceméně folkové, od konzervativního pojetí Tajných lodí s nacinkanými kytarami a působivými vícehlasy, přes plíhalovskou hravost, vtipnost a sdělnost Hlubokého nedorozumění až po nadupaný akustický folkrock Trapasu s výraznou zpěvačkou. I ve druhém večeru způsobil největší rozruch nováček. Skupina Tamaleja je trio dvou žen a školáka s dokonalou příčnou flétnou (snad prý žák samotného Stivína). Ženské mu k tomu lehce hrají na nejrůznější perkuse (výjimečně i na kytaru), proplétají nažhavené hlasy, předvádějí zajímavé skladby a hodně improvizují. Ale není to žádný křečovitý pokus o Indii: velmi pohodové, možná až moc ukázněné hraní. Další pozoruhodné skupiny jsou ale staří známí: Strašlivá podívaná z Plzně opět dokázala, že co se týče velmi nápaditých a barevných aranží v strhujícím provedení, má na ni v našem folku málokdo. "Nehrajeme žádný hudební styl, hrajeme písničky," komentovala svůj jednoduchý folk Těžká pohoda, která byla letos opravdu v pohodě a příjemně se poslouchala. Most mezi nováčky a mazáky vytvořila Náhoda: kapela, jejíž kořeny sahají do půlky 80. let, která si zahrála na strážnických Zahradách a nahrála album Poprvé, se transformovala ve víceméně rockový Buxus a zanikla. Nyní se čerstvě dala dohromady z bývalých členů různých etap, kteří se předtím v kapele nepotkali. Hrála umírněný folkrock a nejvíc překvapila rozsáhlou instrumentálkou na keltské motivy.
Skutečně mimořádnou stylovou pestrost dokreslovali bluegrassoví Terrible Grass, Wyrton i z bluegrassu pryč mířící Grass Cocktail, trampští Nádraží, Suroví kocouři i trampfolkový Labyrint, lehký folkrock "v mlžném oparu" skupiny Pětka i téměř rockový nářez s poněkud divadelními prvky Vidliček.
Toto předkolo patřilo k těm s povinným zápisným a tedy i hromadou volných lístků pro kapely. Dá se říct, že zejména v úterý se to osvědčilo, protože se začínalo v příjemně zaplněném sále. Problém tohoto systému je v tom, že s každou odehranou kapelou opouštějí sál její příznivci. K mírným bizarnostem tohoto kola Konkursu patří dvojice konferenciérů: v pondělí si koncert uváděl sám Pavel Rada, v úterý za něj zaskočil Michal Jupp Konečný, který pak celý večer poctivě kmital mezi pódiem a dramaturgovskou seslí.

                                                                                                                                                                                        Tomáš Hrubý

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

11.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS TURNOV, Městské divadlo Turnov

Turnovské divadlo je bezkonkurenčně nejkrásnější ze sálů, v němž Konkurs Zahrady probíhá, zdejší ředitel a duše všeho Vašek Feštr se svým týmem dokáže vytvořit mimořádně pohodovou atmosféru. Pod konferenciérskou taktovkou Mirka Ošance koncert příjemně odsejpal, takže zbylo i dost času jak na povídání muzikantů s dramaturgy, tak na posezení v přilehlém útulném baru.

Jablonečtí B.B.Flies zvolna opouštějí jistoty modré trávy a vydávají se na objevné cesty směrem ke swingu či k folku. Hledačství jim vyloženě sedí, ale zřejmě si vyžádá  ještě nějaký čas, než se usadí v té správné koleji. V Děčíně se hraje především popfolk. Tamní Huberta se zatím   potýká s technickými problémy. Mnohem zkušenější Juwel Folk přibral bicí (ještě s nimi ale úplně nesrostl), hraje sebevědomě a razantně a  a další přitvrzování se dá ještě očekávat. Mezi přítomnými písničkáři zaujala jen domácí Magda Brožková, dívčí trio Stonožky z Jenišovic na sebe upozornilo kultivovaným zpěvem a texty na slušné úrovni. Turnovský Vltavín je sice skoro na začátku cesty, ale už mu to hezky šlape a dobře zpívá. A nejzajímavější nakonec: domácí Funk Corporation dokáže propojit kytarový folkrock s dechy (dva saxofony, trubka a na koncertě chybějící trombon). Kdybyste na ně někde narazili, určitě si je běžte poslechnout. 

                                                                                                                                                                                Michal Jupp Konečný

P.S.:

Na přehlídkovém koncertu 19. dubna v libereckém Experimentálním studiu se představí zajímavé kapely z jabloneckého a turnovského kola: Netřesk, Berušky, Modrý houpačky, Dr. Rudolf Vomiště, Disney Band a Funk Corporation.

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

18.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS JIHLAVA, Divadlo na kopečku

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

19.4. ZAHRADA 2001 - KONKURS LIBEREC, Experimentální studio

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

21.4. MORAVSKÝ VRABEC - FINÁLE (KONKURS ZAHRADY), Městský dům kultury Karviná

V sobotu 21. dubna finálovým kolem skončil šestý ročník nejprestižnějšího severomoravského festivalu v našich žánrech – Moravského vrabce. Ve finále se střetlo 21 postupujících (Benedikta nemohla - Míša Váňová byla s divadlem ve Francii), vybraných ze 77 adeptů v síti předkol. Měl bych hned na začátku dodat, že srovnáte-li tento počet s některými předchozími ročníky, je jasný mírný odliv – už jsme také měli účast trojcifernou. Navíc ve Vrabci mohou soutěžit i jednotlivci a dvojice, což většinou kraje v Konkursu zahrady nepřipouštějí, protože pro takové adepty je speciální kolo v Kuřimi. Kapel tedy ve skutečnosti bylo na startu jen těsně přes čtyřicet. Ovšem Vrabec není jen součástí Konkursu zahrady, ani jen prestižní přehlídkou, ale i možností představit se pořadatelům dalších akcí. Proto chápu, že sem písničkáři a dvojice patří, byť nakonec zase žádný vavřín neurvali.
Zároveň s konstatováním mírného poklesu počtu soutěžících totiž musím konstatovat i silný vzestup průměrné kvality finalistů. Regionální špičky v tomto žánru během uplynulých tří let získaly své krtečky: Eoghan O’Reilly & Happy To Meet, A capella, Spirit, Blue Dogs a Benedikta, což je impozantní výčet, a nikdo z těchto držitelů nakonec ve finále nehrál. Netroufnu si říci, že by někdo ze severomoravanů měl šanci už letos navázat na jejich tradici, ale několik kapel bylo tak výtečných, že je velmi pravděpodobné, že tou cestu časem projít mohou.
Vítězství si odnesl celkem přesvědčivě Cymbelín, který se do beskydského kola ve Frenštátě přihlásil prakticky omylem, ale je pravda, že z kapelníkova bydliště v Holešově to tam je blíž než do Brna. Výrokem poroty skončila na druhém místě kapela Douda band z Ostravy s velmi dobrou zpěvačkou Zuzanou Teichmanovou (cena za ženský vokální výkon), tedy další zástupce akustického folku s mírnými jazzovými vlivy. Třetí příčku si odnesli ostravští trampíci z kapely Tempo di vlak, která se lepší každým měsícem. Přibývá vlastní tvorby, vokály jsou propracované, aranže písniček zajímavé a nápadité, přesto nadále trampské. Překvapivě však měli ve finále slušnou konkurenci v další trampské kapele – v Pupkáčích z Lipníka nad Bečvou, kteří sice o něco zaostávali ve vokálech, ale zase jim to líp swingovalo. Kapela si odnesla další z cen festivalu – cenu starosty Karviné. A jsme-li v tom výčtu ocenění, zbývá poslední – cenu za mužský vokální výkon získal Alan Švejk Hudeček ze skupiny Úspěch za přednes Presleyho hitu Only You s českým textem Dlouhý úd.
Jak patrno, u poroty to vyhrál akustický folk před trampskými kapelami. Protože jsem v ní seděl, musím říci, že hlasování bylo vícekolové, souboj o třetí místo veletěsný a že v prvních kolech se objevovala ještě další jména: Folkrockoví Kajkery se skvělým zpěvákem a rovněž folkrockový Barevný den s věkovým průměrem 17 let a repertoárem, který si sami píší v angličtině; rovněž mladá kapela Šajtar, snoubící folk s cimbálem; recesisté z Úspěchu a písničkář David Vysloužil, který se ale ostatně jako jediný severomoravan kvalifikoval i do příslušného finále v Kuřimi. Od Juppa, který zde zastupoval dramaturgii Zahrady, vím, že se v hodnocení těch nejzajímavějších od poroty nelišil, budete si tedy moci laureáty poslechnout i v Náměšti na Hané.
Jinak organizace tradičně skvělá, podpora města a sponzorů vzorná a průběh hladký.                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Jiří Moravský Brabec

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

5.5. ZAHRADA 2001 - KONKURS HRADEC KRÁLOVÉ, U Letců

Hudlovačka u letců
Podrobnou zprávou z předposledního kola Konkursu Zahrady v Hradci Králové vás zahrne východočeská sekce naší redakce vzápětí, já to vezmu velmi stručně a od konce. Na Zahradu jedou z východních Čech Terne Čhave, obnovená romská legenda, pardubický bluegrass mimořádných vokálů Modrá kref, folklórně vyladěná formace Muziga manželů Vedralových, mladé a osobité trio Baboraď a introvertní a hudebně mimořádně zajímavé Kaluže z Pilníkova. Mezi nespornými pro účast na festivalech bylo i domácí Proč ne - to se z prázdninových radovánek muselo omluvit, zpěvačka odjíždí na celé léto do Ameriky. Na Slunovrat pojede, nebo spíš půjde, domácí Cesta a objev toho odpoledne v areálu U letců – hradecká Severka. Na Folkovou růži a na Konopiště v této chvíli ještě vybráno není. Z dalších kapel stojí minimálně za vyzdvižení dívčí formace Kocábka z Trutnova, Xilt z Litomyšle (nad X si udělejte háček a čtěte kšilt), folkrockové Zbytky slušnosti z Týniště nad Orlicí, zkušený pardubický Freegrass, folková formace Na pár chvil z Litomyšle a “přespolní” Baťa a Kalabůf něžný beat z Mělníka.
Přihlásilo se 32 kapel, což byl traťový rekord, nemoci pak srazily skutečný počet konkursistů na 25. Rekordní byl i počet dramaturgů, kteří přijeli poslouchat. Snad, že to je vlastně ve středu republiky, ale spíš proto, že U letců je vždycky dobře – díky perfektní organizaci v režii kompletních Poupat a Vláďi Cassey Růži a vlídné pohostinnosti “leteckého pána” Vaška Vrzáně.

Michal Jupp Konečný

Konkurs Zahrady – Hudlovačka Hradec Králové
Tak už to máme za sebou, kostky jsou vrženy, soupisky uzavřeny a vybrané společenství kapel se může těšit na žhavé finále v Náměšti na Hané. Poslední bojiště zbrocené nikoliv krví nýbrž pouze mírnou dešťovou přeháňkou se nacházelo ve východních Čechách, přesněji řečeno v metropoli Královehradeckého kraje v oblíbené zahradní restauraci U letců.
V Konkursu platí víc než kde jinde, že jiný kraj znamená jiný mrav. Tak například v Hradci hrál každý, kdo se přihlásil, a nikdo za svou účast nemusel platit startovné. Tím neříkám, že v jiných krajích, kde tomu tak nebylo, stáli pořadatelé za houby, ale místní soutěžící to mohli vzít jako relativní výhodu. Relativní zase proto, že předem byla víceméně určená jen dvě “zlatá” místa na hlavní soutěž o Krtečka, takže se odsud postupovalo hůře, než odjinud.

Účinkujících bylo 22 a já je vezmu tak, jak je do programu rozepsal dramaturg. Šmehydlo zahájilo trampsky naivními písněmi a blýsklo se i sezpívaným vokálem, bohužel však nepředvedlo nic “navíc”, což se dnes od soutěžících kapel žádá. Dámská country skupina Kocábka zkusila pro jednou místo country bálu soutěž, ale kapelám tohoto typu na Zahradě pšenka nekvete. Určitě nehrála špatně, to ostatně v onu sobotu asi nikdo, ale klasické country je zdřevěnělý žánr, který na tvůrčí folk zkrátka nestačí. Říkám-li tvůrčí, netýká se to Severky, která předvedla pouze převzaté písně. Precizní zpěv nad slušným instrumentálním základem jim přesto vynesl nominaci na Slunovrat. Dilema je mladá čtyřčlenná kapela z Poličky, která se zatím hledá, podobně jako její geografičtí sousedi Jameki - ti však mají náskok. Ten sice ani letos nepřinesl postupové ovoce, ale vzhledem k vytrvalosti skupiny, bych příští rok nic nevylučoval. Ještě víc bych věřil folkovému Xšiltu, který se evidentně zlepšuje. Louisiana byla druhou a zároveň poslední country kapelou pro níž se nechá použít stejný komentář jako pro Kocábku. To Zbytky slušnosti si u mě vynutily více pozornosti, jde totiž o bigbítek se zajímavými texty. Ač by sestava snesla jistou nástrojovou redukci a vokálům by slušela větší jistota, utkvěla mi “Slušnost” v paměti a těším se na další soutěže. O Kalužích jsem předem nepochyboval, neb se jedná o veskrze neotřelý spolek současných i budoucích příbuzných. Pro svou originalitu muzice Kaluží příliš nesedí open-air, kde má divák možnost nechat se rozptylovat okolím. Na Zahradě je proto neuvidíte v hlavním amfíku, ale “jen” v sálku na zámku. Freegrass byl menšinovým zástupcem “modré” muziky, který nenadchnul ani nenaštval, zkrátka neprorazil. To trio Baboraď sklidilo úspěch v podobě nesoutěžní pozvánky na Zahradu. I přes kojenecký věk kapely se její protagonisté dokázali vystříhat klasických amatérských nešvarů a představili se příjemnými melodickými písněmi, jednoduchým avšak funkčním doprovodem i slušným zpěvem.
A jsme v polovině. Ze Slovenska přijely s milým humorem a chytlavou muzikou Mince vo fontáne, které bych určitě rád na nějakém letním festivalu v Čechách potkal. Další Muziga je poměrně ostřílenou kapelou zabývající se folkórem, hrající na ne zcela tradiční hudební nástroje. Na Zahradě budete mít možnost slyšet, ale stále to nebude krtečková soutěž. Cesta z Pardubic se kvalifikovala na Slunovrat, když předvedla standardní folk. A konečně první finalista, blugrassová Modrá kref taktéž z Perníkova se sólovým zpěvákem Radkem Novákem, vám jistě známého z Poupat. Zasloužený postup. Následující Pročne zahráli také skvěle a málem putovali do Náměště, nebýt toho, že nepostradatelná Adéla Hanzlová odjíždí na čtyři měsíce do zahraničí. Tak si alespoň zvedli sebevědomí a mohli se radovat jiní, konkrétně Terne čhave, devítičlenná romská kapela. Že by konkurent Točkolotoče? Následující Divadlo se utopilo ve zvukové kouli, kdy nebylo nikomu kloudně rozumět slovo, což mě zamrzelo, protože Divadlo na postup jistě mělo. Nyní může dumat nad tím, kde se stala chyba, nejjednodušší je svést to na zvukaře, ale v Mirku Hronovi to, myslím, nebylo. Terárium je mladičká kapela z hradecké ZUŠky, která se namakala instrumentálně a trochu se vykašlala na zpěv, což se jí na Hudlovačce vymstilo. Při jejich věku a umu je však jasné, že jde jen o otázku času, kdy se dostanou do hlavní soutěže. Baťa a Kalabůf něžný beat jsem si zapamatoval spíš pro frontmanův projev lehce šmrncnutý Mišíkem, než pro autorskou muziku. Posledním aktérem soutěžního odpoledne byl další bigbít v podobě Kántryšoku. Odehráno a zazpíváno bez zjevných chyb, přesto to nemělo tu správnou teplotu, aby to více zaujalo. Možná by nebylo na škodu nesázet na léta osvědčené pecky a zkusit jít na pódium s novinkou, z níž nečiší rutinní hraní.
Bylo toho dost a mělo toho být ještě víc. Kapely Nezmaři, Wild west, Domüno a Nadoraz se postaraly o zábavu do pozdních nočních hodin, kdy už o nějaké Zahradě nepadlo ani slovo. Tak zas za rok.

                                                                                                                                    David Jirků

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

26.5. ZAHRADA 2001 - KONKURS KUŘIM (Písničkáři), nádvoří zámku

Staří známí v Kuřimi 

Letošní Zahradě písničkářů v Kuřimi přálo (narozdíl od posledního extra studeného ročníku) počasí a sluníčko zaplnilo hlediště nezvyklým množstvím diváků, kteří byli zvědaví na šestnáctičlenný výkvět mladé písničkářské generace.

Na „zahrádce“ zazářily v první řadě známé firmy. Neúnavný soutěžící Ivo Cicvárek (s flétnistkou Petrou Klementovou), poetičtí Jan-Matěj Rak a Šárka Burešová a jediný písničkář s elektrickou kytarou – dylanovsky působící Marcel Kříž. Potom svérázné Sestry Steinovy, vystřihnuvší si i jednu lidovku a capella, precizní kytarista Jeroným Lešner a konečně Objev roku 2000 Žofie Kabelková. V Kuřimi bývají díky pátečnímu jamu soutěžících k vidění kuriózní sestavy. Hlavní postavou je tradičně Ivo Cicvárek - letos na klávesy skvěle sekundoval Marcelu Křížovi, společně se „ŠMarcelem“ pak přihrávali Žofce Kabelkové a ta zase na oplátku přišla pomoci svým zpěvem Ivovi… A toto zajímavé trio se líbilo natolik, že ho k mé velké radosti uvidíte na Folkové růži v celé dvouhodinovce.

Mnohem méně mne zaujala dvojice Šárka Kytnerová a Pavel Žemla, zpěvačka-maturantka se svým učitelem-klávesistou. Texty typicky „náctileté“, předramatizovaný zpěv rovněž; ani náznak zlehčujícího nadhledu. Pavel Lutner se naopak zdál být nad věcí až příliš, jeho křesťanské texty a odpovídající projev jsou tak moc křehké a jemné, že se dají snadno přeslechnout… U Jany Bauerové, známé z čáslavského Jitrocele, se zase nemohu zbavit dojmu, že si jí přetextované tradicionály o další hlasy a nástroje přímo říkají. Kuřimský štamgast Roman Špilínek mne jednoduše  nudil a Zbyňka Zemana, který jakoby se svou muzikou vypadl ze šermířské skupiny, nadobro skolila tréma.

Milým zpestřením byly rychlé písničky Davida Vysloužila. Ukázkový sangvinik rozdával optimismus na všechny strany. Trochu paradoxně pak bylo zrovna jeho vystoupení na pět minut přerušeno, když ze sousedícího kostela po zádušní mši vynášeli za zvuku dechů rakev... Další soutěžící, Jarda Urbánek  z duchcovského Lidumila, to je písněmi Pepa Štross a pěveckým (ne)projevem Karel Plíhal. Vtipné texty s ještě vtipnějšími pointami, místy drsné, místy roztomilé hrátky s jazykem (nejsou verše „jako malý prenatálek těšil jsem se na kočárek“ kouzelné?). Mladičká Martina Trchová, hlasem i písněmi podobná Žofce, soutěžila v Kuřimi už loni a například z letošního Folkového kvítku si přivezla vítězství. Překvapením pro mne bylo luhačovické duo M+U (jeden hlas, akordeon, housličky a nefalšovaný folklór) a Michal Rádl, učitel z Českého Krumlova. Pěvecky ani instrumentálně nikterak neexceloval; ale u písničkářů je v první řadě sdělení, pak až interpretace, a jeho zpracování aktuálních témat bylo velice trefné (při písni Hacker odnaproti šel do kolen nejeden divák).

Kromě soutěžících si v Kuřimi zahrál tři písničky i náhradník Tomáš Zeno Václavík (k jehož smůle celá nominovaná šestnáctka dorazila, takže – i když si zahrál, do boje o postup do finále zasáhnout nemohl). V polovině odpoledne pak zahrála Českomoravská a na závěr večera textařsky odlehčilo Svítání a tečku za předkoly Konkurzu Zahrady 2001 obstarala rockově folklórní Benedikta.

Lucka Jirků

Zahrada písničkářů, Kuřim, 26.05.2001

Písničkáři v roce 2001
Už šestý rok mi na stůl přišly konkursní kazety písničkářů z celé republiky (a drobný přídavek ze Slovenska). Jako každý rok jsem si opakoval několik základních pravidel. Třeba že není mým úkolem vybrat nejlepšího úředníka, který napíše formálně vzornou přihlášku, ale prostě nejlepšího písničkáře. Že se nesmím dát zmást tím, jak jejich dopisy působí, protože někdy prostě prozrazují originalitu ducha, který se nenechá spoutat žádnými pravidly – ani logikou, ani gramatikou. Přesto člověka některé výroky překvapí až nadchnou, stejně tak a možná i více některé texty, melodie a interpretace. Reprodukovat muziku na stránkách nedokážu, ale užít si pár skvělých chodů ze záplavy slov, to bych vám mohl nabídnout.
Titul mistra gramatického experimentu by si odnesl adept, který (nevymýšlím si ani písmeno) uvedl: “Hraji na kitaru asi šest let a jsem samouk. Rozhodl jsem se zaslat vám své Demo s několika mímy písničkami.” I když člověk by neměl podléhat prvním dojmům, přiznám se, že k jeho textařskému umění jsem přistupoval obezřetně a s podezřením, že toho mnoho nepřečetl.
“Tímto dopisem by jsem se chtěl přihlásit do konkurzu písničkářů. S vlastními texty a hudbou. Tato přihláška je první kontakt s hudební společností.” To je autentický citát prvního typu adeptů. Odmyslíme-li si některé gramatické zvláštnosti, jde o přihlášku celkem skromnou a milou. Každý nějak začínal.
Rafinovanější je metoda tohoto autora: “Jelikož můj kolega a přítel Honza není takový blázen jako já a nikdy by neměl tu drzost a odvahu, aby se přihlásil do soutěže takového kalibru, jako je Konkurs Zahrady, napadlo mě 26. 01. 2001, že nás bez jeho vědomí zkusím přihlásit. A tak jsem nahrál pár svých skladeb jen tak na Hifi-věž v hrubé, základní, doprovodné melodii se zhoršenou kvalitou zvuku i účinkujícího. (…) Jsem si vědom, že prezentace a podání skladeb, které jsem vám zaslal, není zrovna z těch dobrých, aby byly vybrány, ale za pokus na poslední chvíli to stojí. Co kdyby. Pak bysme to s Honzou teprve pořádně rozbalili, tak jak to umíme.” Musíte uznat, že je těžké vybírat účinkující podle tvrzení, že pokud budou vybráni, jejich výkon se podstatně zlepší.
Ještě hezčí byla odzbrojující upřímnost dalšího účastníka, který své písničky (snad až příliš přísně) rozebral profylakticky dopředu a napsal mimo jiné například: “A teď k interpretaci. Stojí za hovno, a jak zpívám v jedné své písni, já to vím. Jenže tohle jsem si rozmyslel a zatím se nijak výrazně zlepšovat nehodlám.” No uznejte, odpovídat takovému uchazeči, to je opravdu radost.
Jiní autoři to na mne zkoušeli s výroky pýthickými. Například: “Na kytaru jsem se učil hrát před 3 lety jako samouk. Začínal jsem na španělku a v nedávné době jsem si pořídil akustickou kytaru.”
Tuze hezký byl i výrok: “Umělecké jméno mám Aduše. Zatím však bohužel jen pro soukromé účely, protože jsem ještě neměl možnost zahrát si před více než pěti lidmi.”
Jak přibývá adeptů, kteří posílají CD, má člověk problémy s tím, poslechnout si jejich příspěvky celé, neboť někdy je té muziky pomalu hodina. Proto mne opravdu potěšil člověk, který napsal: “Protože je mi jasné, že těch nosičů Vám přijdou mraky, doporučuji Vaší laskavé pozornosti z celkového počtu 19ti písní písně č.: 1, 5, 6, 8, 16 a 19.” Potěšil mne tak, že jsem si tu desku poslechl celou. Takže mi vlastně časově moc nepomohl, ale mohl jsem alespoň posoudit, jestli své písně hodnotí podobně jako já.
Přiznám se, že jsem se nad dopisy mnohdy opravdu upřímně pobavil a měl pocit, že bych se s adresáty rád sešel a popovídal si s nimi, protože jsou to fajn lidi. Například zástupce jednoho dua mi napsal: “Studentkám na kolejích se výtvory líbily, nevím, nebyl-li dojem umocněn lahvinkou vína a jednohubkami s česnekovou pomazánkou, studentům už se líbily méně. Po pečlivém zvážení, která skupina a pohlaví je pro nás určující a prioritní, odcházeli jsme už několikrát z dívčího pokoje s pocitem dobře vykonané práce, s pocitem sadaře, jehož právě zasazený strom musí přece tentokrát přinést své ovoce. A protože dlouho ležící ovoce hnije a červiví, zkoušíme je prodat, než bude pozdě.”
Hezké dopisy posílali i někteří staří známí, kteří se omlouvali, že po loňských, předloňských a dalších úspěších se hlásí znovu a zabírají případně místo novým objevům, že jim vlastně o soutěž ani nejde, ale že je v Kuřimi hezky a jinou možnost nemají. Někteří to pak doplnili slibem, že už to je fakt naposled.

Jiří moravský Brabec

nahoru

zpět na hlavní stránku KONKURSU ZAHRADY

Výsledky (jména kapel, které byly z Konkurs Zahrady vybrány na ZAHRADU 2001, Slunovrat, Folkovou růži):

Blue Gate *** Bluegrass Collection *** Bodlo *** Kvinta *** Pergamen *** Pětník *** Přístav *** Pupkáči *** Švorc *** Tempo di vlak *** Modrá kref *** ...

Barevnej den *** Berušky ***  Blue Gate *** Bluegrass Collection *** Bodlo *** Bůhví *** Cymbelín *** DisneyBand *** Douda Band *** Fontanela *** Františkovo sestry*** Fregata *** Ginevra *** Chesed *** Jitrocel *** Kvinta*** Lidumil *** Magison *** Messalina ***  Modrý houpačky*** Netřesk (Jablonec nad Nisou) *** Onen svět *** Pergamen *** Pětník *** Petr Verner Band *** Pexeso *** Potíže *** Přístav *** Strašlivá podívaná *** Svítání *** Švorc *** Tamaleja *** Tempo di vlak *** Baboraď *** Modrá kref *** Muziga *** Terne Čhave *** Rovnátka (Břeclav)*** Husí kůže (Praha) *** Ivo Cicvárek *** Jeroným Lešner *** Šárka Burešová a Jan Matěj Rak *** Sestry Steinovy *** Žofie Kabelková *** Marcel Kříž *** Jaroslav Urbánek *** Jana Bauerová  *** Michal Rádl ...

Bezefšeho *** Blue Gate *** Bůhví *** Cymbelín *** Denjisa *** Disney Band *** Douda Band *** Fontanela *** Fregata *** Ginevra *** Chesed *** Ivo Cicvárek a Oko *** Jitrocel *** Kvinta *** Lidumil *** Magison *** Marvin *** Messalina *** Načas *** Netřesk (Jablonec nad Nisou) *** Nová tvář *** Onen svět *** Pergamen *** Pětník *** Pexeso *** Potíže *** Přístav *** Skiblu *** Slepá kolej *** Strašlivá podívaná *** Svítání ***  Tamaleja *** Tempo di vlak *** Terne Čhave *** Modrá kref *** ...

Bezefšeho *** Cymbelín *** Kvokál *** Magison *** Načas *** Pětník *** Přístav *** Pupkáči *** Svítání *** Švorc *** Tak jen *** Tempo di vlak *** vítězové Krtečků *** Kaluže *** Muziga *** Panelákoví fotři *** BPT ** TAH (Moravský Krumlov) *** Blueshell *** Ivo Cicvárek *** Jeroným Lešner *** Šárka Burešová a Jan Matěj Rak *** Sestry Steinovy *** Žofie Kabelková *** Marcel Kříž *** Jaroslav Urbánek *** Jana Bauerová  *** Michal Rádl  *** David Vysloužil *** Martina Trchová *** Duo M+U...

SLUNOVRAT Pardubice

Ginevra  *** Magison *** Potíže *** Přístav *** Svítání *** Cesta (Pardubice) *** Severka *** Modrá kref ***...

FOLKOVÁ RŮŽE Jindřichův Hradec

ČTVRTEK 12.7.

Kvinta Litvínov ***  Lidumil Duchcov  *** Messalina Strakonice *** Tak jen Jihlava *** Koflík *** Františkovo sestry *** Jaroslav Urbánek *** Martina Trchová *** Šárka Burešová + Jan Matěj Rak ***...

PÁTEK 13.7.

Akorát České Budějovice *** Disney Band Liberec ***Fregata Plzeň *** Onen svět Brno ***  Stráníci Litvínov *** Strašlivá podívaná Plzeň *** Bluegrass Collection *** Baboraď *** Žofie Kabelková *** Ivo Cicvárek *** Marcel Kříž ...

SOBOTA 14.7.

Blue Gate Plzeň *** Blueshell *** Ginevra Příbram  *** Pexeso Břestek *** Potíže Aš *** Vltavín *** Michal Rádl *** Jana Bauerová *** Sestry Steinovy ***

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.