Úvodníček

Tak nám fotbalisti postoupili. To znamená příští rok si nejen namalovat do plánovacích kalendářů mistrovství v hokeji a Pekingskou olympiádu, ale zvážit, jestli se vám koncert nepotká s fotbalovým mistrovstvím Evropy. Může to mít vliv na návštěvnost. Jinak konečně máme podzim, houby rostou, teploty klesají. Už se těším na zimní čas.

A z minulého týdne nabízím pár témat.

O knihovnách

Veřejné knihovny mají u nás dlouhou tradici. Už v polovině devatenáctého století vznikaly i v nevelkých obcích čtenářské spolky. Například u nás v Kuřimi v polovině devatenáctého století spolek W. W. Tomka. Za první republiky TGM prosazoval vznik sítě veřejných knihoven a taky jsme se v tomto smyslu stali velmocí. Masaryk chápal jasně knihovnu nejen jako instituci kulturní ale i (a možná především) jako vzdělávací centrum. Za bolševiků sice výrazně poklesl význam knihoven jako místa, kde se člověk dostane k různorodým informacím, ale systém knihoven, od těch na vesnicích, vedených dobrovolníky a s otevírací dobou pár hodin týdně, přes knihovny městské a okresní, až po ty velké (universitní, Zemská v Brně, Národní v Praze) zůstal prakticky zachován. V posledním desetiletí byla zásadně změněna struktura řízení knihoven (stát přehrál pravomoce do velké míry na obce a kraje), ale systém více méně funguje.

Když jsme u nás v Kuřimi dělali na začátku roku 2002 anketu, které instituce podle lidí fungují ve městě nejlépe, vytvořila se v Kuřimi silná trojice – Základní umělecká škola, Dům dětí a mládeže a Městská knihovna. Zrušením okresních knihoven připadla úloha metodicky vést venkovské knihovny vybraným knihovnám ve městech. Hovoří se o regionální působnosti knihoven. Ta kuřimská mezi ně patří. Postupně se pod její vedení dostala asi stovka malých knihoven v různých obcích regionu. To je úctyhodné číslo.

Místní zastupitelé celkem rozumně dospěli k názoru, že by se měly investicemi podpořit právě ty instituce, které dělají obci čest. Od onoho roku 2002, kdy jsem se stal zastupitelem, byla otevřena nová budova ZUŠ za cca 28 milionů korun. Navštěvuje ji přes 700 dětí z Kuřimi a okolí. Byla otevřena nová, druhá budova Domu dětí a stará je postupně opravována. A konečně hned v roce 2002 se začalo diskutovat o tom, že je třeba rozšířit i Městskou knihovnu. Já byl od začátku zastáncem názoru, že je třeba postavit novou, dokonce jsem našel dvě logická místa, kde by to šlo. První bylo právě vedle ZUŠky. Maminy odvedou děti do výuky a pak tam půl hodiny sedí na chodbě a klábosí u automatu na kávu. Kdyby měly 50 metrů vedle knihovnu, mohli by čas trávit lépe. No a našel jsem i důvody, proč knihovnu umístit na roh centrálního náměstí vedle domu kultury. Tak nějak ty instituce patří k sobě. Ukázalo se, že tam to ale nepůjde, kvůli inženýrským sítím na daném pozemku. A nepřesvědčil jsem ani kolegy pro novostavbu u ZUŠ. Chyběl jeden hlas. Padlo rozhodnutí rozšířit sávající knihovnu. Ta vznikla někdy v sedmdesátých letech v panelákovém sídlišti. Vypsala se soutěž na projekt, a já byl v komisi. Mělo nad ní vyrůst ještě jedno patro, vítězný návrh byla hezká moderní architektura. Započalo stavební řízení. Ukázalo se ale, že odborník dosadil blbě do nějakého vzorečku, a že je všechno špatně. Nelze do výšky přistavět ani centimetr, budova by zastiňovala několik obytných jednotek tak, že by do nich slunce nesvítilo tolik hodin, kolik normy nařizují. Celá investice se musela zrušit, byla to pěkná blamáž. Trochu to připomíná soutěž na Národní knihovnu v Praze, kde taky nějaký odborník do zadání blbě nakreslil obdélník, kde má stát, a teď se neví, co s tím.

Kde je vůle, cesta se najde, praví známá pravda. Vykoupilo se několik prostor sousedících s knihovnou a rozhodlo se, že se to probourá, spojí, rekonstruuje. Nastal problém s tím, že v jednom z těch prostorů měli hnízdo důchodci – městský klub. A ti křičeli, že jsou vyhazováni. Někteří křičí dosud. Přestože je prokázáno, že původně jejich prostory byly plánovány pro kulturní středisko a že od počátku bylo rozhodnuto, že se tam klub umisťuje dočasně. Za další miliony se tedy koupil jiný dům a tam se důchodcům zbudoval nový klub. Hezčí a s více službami. Většina to uvítala, ale někteří z těch, kteří to teď mají do klubovny dál, mručí. Nakonec všechny koupě a výměny nemovitostí proběhly a vypsala se nová soutěž. Vyhrála ji slušná architektonická firma a výsledek sliboval hezkou knihovnu. Pak bylo vypsáno výběrové řízení na zhotovitele stavby. Nejlevnější nabídku předložila loni na podzim jedna firma, kterou nebudu jmenovat. Knihovnice vyzvaly čtenáře (máme jich asi 1600), aby se zásobovali knihami na delší dobu, zbytek knih se zabalil (asi 40.000 svazků) a začalo se stavět. Ukázalo se ale, že firma to byla špatná. Zdá se, že jim šlo o to, nějak přes zimu zaměstnat pár zedníků, pro které neměli práci, udělat tu část zakázky, kterou dokázali, a pak stavba ustrnula. Nakonec s nimi město muselo smlouvu zrušit a někdy v květnu přišla firma opravdu solidní. Ještě se musely řešit problémy s interiérem, ale i to se zvládlo a tak jsme 15. 10. knihovnu slavnostně otevřeli. Má dětské oddělení, kde si mohou děti i hrát, a oddělení pro dospělé, včetně asi 8 internetových pracovišť (doufáme jejich počet zvýšit na 12), půjčuje i CD a postupně rozšiřujeme i počet naučných CD ROMů. Vše bezbariérové. A taky je tam prostor pro cca 40 posluchačů na různé kulturní akce. Výtvarně budova vypadá moderně, hezky, svítí zeleně, je před ní nový parčík a v patře i malá terasa k posezení v letních dnech. Jsme na ni pyšni. A co se týče budoucnosti, u paty budovy už je optický kabel, aby připojení na internet bylo opravdu rychlé.

To celé jsem popsal i proto, aby bylo vidět, že není nic divného, když budování nové knihovny provázejí potíže. U té pražské Národní jsou ale poněkud podivné. Vypadá to, že opravdu sama Národní knihovna, když připravovala zadání soutěže, zvorala podklady, a nakreslila parcelu o kousek jinde, než by podle územního plánu (ÚP) měla být. O kolik – v tom se zatím mlží. Ale přinejmenším je problém s 1000 m2. Upřímně řečeno, i s tím mám zkušenosti, kdo ví, v jakém stavu jsou katastry, nediví se. Prostě se schválí změna ÚP v zastupitelstvu, proběhnou příslušné úkony a problém je odstraněn.

Druhý problém nastal při vyhodnocování soutěže a taky souvisel s špatným zadáním. Vítězný návrh umístil do podzemí část, která měla být podle zadání nad ním. Názor odborníků je, že k dobru věci. Kaplický našel technologické řešení, které zadavatele nenapadlo, a které se mu líbí. Úplně striktně vzato, měl zadavatel v tom okamžiku soutěž zrušit a vypsat znovu, s podmínkami, které by tuto možnost zahrnovaly. Ovšem ještě lepší by bylo už na začátku podmínky formulovat volněji, tak aby předem nevylučovaly dobrá řešení. Pozdě bycha honiti.

Pochopitelně ti, kdo nevyhráli, podali protesty. I to zná každý, kdo se pohybuje kolem veřejných zakázek. Rozhodnout, zda byla soutěž regulérní, ale není v pravomoci české architektonické organizace, nýbrž mezinárodní, protože to byla mezinárodní soutěž. A mezinárodní organizace konstatovala, že sice došlo k porušení podmínek, ale není to důvodem k anulování soutěže. Vypadalo to, že se může stavět.

Pak odborník na cokoliv Václav Klaus oznámil, že se mu knihovna nelíbí, a že je ochoten se přivázat k bagru. Já bych zase byl ochoten s takovým bagrem vyjet, Klaus, Neklaus. Najednou se ale dali slyšet pražští zastupitelé za ODS, kteří mají většinu, že se jim to vlastně taky nelíbí, a že jsou proti. Věc má tři háky. Ten první je, že pokud vím, původně byli pro a neznám žádnou oficiální schůzi, kde by se usnesli ke změně. Prostě si to projednali v kuloárech, no budiž. Za druhé některé jejich argumenty jsou prostě lživé – třeba, že při pohledu z Karlova mostu to bude hyzdit panoráma. Je prokázáno, že z Karlova mostu nebude z budovy vidět ani kousek. Podobně tvrzení, že do památkové zóny takový objekt nepatří. Jenže on v ní neleží. Můj třetí argument je osobní, ale zásadní. Strana, která na letnou umístila billboard Václava Klause, nemá právo mluvit o hyzdění Prahy. Howgh.

Komu to je málo, toho upozorním, že už naši předkové do románské Prahy necitlivě zasadili gotické prvky, další pak tam nahňahňali renesanci a baroko. O klasicismu a secesi se neradno zmiňovat.

Z celé věci se stalo politikum, které vylepšil Mirek Topolánek tím, že vlastně vláda to nemá jako prioritu a nedá na to prašule. Neměl něco takového říci včas?

Možná jsou důvody, proč knihovnu na Letné nestavět, zásadnější, než líbí-nelíbí. Vlivná klika prosazuje Prahu olympijskou, a stavbu národního fotbalového stadionu na Letné. Možná na místě v ÚP určeném pro kulturní nebo církevní stavbu vyroste i další stavba sportovní. (To, že věci drží s ODS basu ČSSD nasvědčuje, že by v tom mohla být nějaká betonářská lobby). Změny územního plánu se dělají pořád a všude a zaklínání olympiádou by mohlo pomoci. Těžko říci. Každopádně knihy Národní knihovny plesniví a hnijí v nevhodných prostorech a vedení NK slibuje do roku 1212 kolaps, pokud nová knihovna nebude. Uvidíme. Opravdu se obávám, že uvidíme.

A na závěr poznámka ekonomická. Mně vždycky mrzí, když se knihovna šmahem označuje za zařízení kulturní a peníze na ni se berou z rozpočtu kultury. Ona je opravdu z dobré poloviny institucí vzdělávací. Jenže je snahou rozpočtářů na všech úrovních dělat rozpočty nepřehledné, matoucí.

Madonna a Radiohead aneb tržní hodnota CD

Nejen naše média, ale i ta vlivná světová upozornila na zajímavé věci v hudebním průmyslu. Skupina Radiohead vydala své nové album na internetu, a stáhnout si ho může každý, zaplatí za to umu, kterou si sám zvolí. Třeba jeden cent. Ona je v tom i jistá finta, a to, že tím se dostane k právu objednat si za nízkou cenu některé předchozí tituly kapely, ale to ponechme stranou. jejich rozhodnutí totiž nastoluje otázku, jaké je skutečná tržní hodnota CD. Odpověď je paradoxní: 0 (Kč, Euro nebo dolarů, to je jedno, nula je nula). Tržní hodnota je prostě rovna nějnižš ceně, za kterou si věc můžete pořídit, a v současné době stahují ilegálně všichni, kteří chtějí, platí se vlastně dobrovolně. (Nebo za to, že máte originál, včetně obalu a tak, ale v době barevných laserových tiskáren si můžete stáhnout a vytisknout i obal a potisk CD.) Situace je podle mého soudu podobná, jako kdyby v Praze (či kdekoliv jinde) nadále fungovala městská doprava za jízdenky, ale úředně bylo rozhodnuto, že revizor bude jen jeden, bude fungovat dva dny v roce a nesmí chytit víc než tři pasažéry. Za jak dlouho by za jízdenku platili jen podivíni, idealisté a mravní fanatici?

Ovšem kolaps hudebního průmyslu může mít velké následky. Zdá se, že nastanou tři zásadní modely. Velké hvězdy uzavřou s nakladateli smlouvu, zahrnující jejich zastupování v všem. Prostě třeba takový EMI nejen bude vydávat desky (na čemž nevydělá), ale zároveň jim bude sloužit jako agentura ke koncertům, bude prodávat jejich trička a jiné předměty a bude mít podíl na právech za reklamu. Tím se zahojí.

Ti nejamatérštější si budou všechno tohle dělat sami, jako dosud, a budou se snažit víc vydělat na koncertech, aby na svou muziku nedopláceli tolik. Při mizivých nákladech jejich alb mohou doufat, že si je stejně kupují jen skalní fanoušci, a ti je podpoří i nadále.

Umělci středního doletu se asi budou muset smířit s tím, že si album zaplatí a vyprodukují sami a vydavatelé ho milostivě přijmou do distribuce. Pro jeho propagaci neudělají nic a na vydání nepřispějí Prsotě na to nebudou prachy. Ostatně, mám pocit, že tam už zřetelně směřujeme.

Madonna, nejprodejnější umělkyně současnosti právě opustila jeden label a přešla pod jiný s tím, že ji bude zastupovat komplexněji a ona se stane společnicí firmy.

Každopádně to vypadá, že velké firmy pochopily, že s piráty nevyhrají a celý showbussines čekají velké strukturální změny.

Večer remaků

Proběhl na ČT1 v sobotu 13. října. Začal ho souboj hitů. Podle mého soudu je to program, kterému by slušel shakespearovský titul Mnoho povyku pro nic. Pro ty, kdo nesledují. Sedm písní, které byly hity, nazpívá sedm nových interpretů. Bohužel jak je u nás zvykem, jde to z playbacku a je to dost senzacechtivé. Na druhé straně člověk se může zapřemýšlet, jak by (kdyby to uměl) interpretoval dotyčný hit sám. V USA je přece normální, že jednu píseň nazpívaly na desku desítky i stovky interpretů a nedělá se z toho cirkus. Jde jen o to, že tam to nní veřejná objednvka, ale vnitřní pocit nového interpreta, že tuhle píseň by chtěl lidem zprostředkovat po svém. Večer hitů proběhl už podruhé a vítězství v takové sranda soutěži si odnesl Děda Mládek Ilegall Band za Jožina z bažin. Asi jediný případ, kdy nešlo o novou interpretaci, ale něco s čím interpreti objíždějí republiku už léta. Jinak některé remaky byly dobré, některé ulítlé (Sámer rapující Olympic), některé mi přišly jako samoúčelné exhibice. Byl to už druhý Souboj hitů a televize v něm hodlá pokračovat.

Možná nechtěně navazovaly v tv programu dva remaky právě Shakespearových her. Dese důvodů, proč tě nenávidím, bylo přiznanou aktualizací Zkrocení zlé ženy. Do současnosti nepřevedeitelnou zápletku (mladší dcera se smí vdát až po té starší, kterou pro její hašteřivost nikdo nechce) se podle mého soudu autorům nepovedlo vhodně transponovat do 21. století, člověk se jen bavil tím, že srovnával kousky zřetelně shakespearovské a původní.

Pak ještě následoval Americký Macbeth, který se Shakespearem inspiroval jen velmi volně. Spojení těch tří programů mi přišlo jako takový hezký pelmel na téma, jestli jsou remaky k něčemu dobré. Odpověď si musí dát každý sám.

Vše je o Klausovi

Přišlo mi, že celý ten týden byl polemikou s Klausem. I když do něčeho se dostal jako Pilát do kréda, ale jako by se ho spousta věcí týkala. O knihovně už jsem psal. Za odmítáním knihovny lidi cítí Klause, a protože to vypadá, že většina národa by tam tu knihovnu chtěla, není to pro něj dobré.

Myslím, že ho muselo chudáka hrozně ranit, když Al Gore dostal Nobelovu cenu míru. Klaus už dlouho označuje Al Gora hanlivými nálepkami, dokonce z něj udělal jakýsi příklad falešného věrozvěsta ekologie. A teď ten člověk nejen že dostal od Američanů Oscara za dokument, ale i Nobelovku. Pravda, napůl s nějakým mezinárodním panelem vědců, ale to na věci nic nemění. Kdo si umí vybavit nějaký obrázek, když se řekne panel vědců? Al Gora ano. Upřímně – vědci sami připouštějí, že Gore je „jen“ popularizátor, ale že se s nimi dokáže bavit, že jim dokáže rozumět a interpretovat většinou správně jejich výsledky. Gore napsal Zemi na miskách vah, která je literárně i argumentačně na vyšší rovni než Modrý, nikoli zelený Klaus. A konečně Gore dokázal to, co je pro politika nejdůležitější – najít si silné téma a prodat ho lidem (pochopitelně i se sebou). Jinak co se týče Nobelovek, potěšilo mně, že se dalo vsadit i na Dylana jako spolufavorita Nobelovky za literaturu. Třeba příště.

S Chorvatskem jsme prohráli souboj o křesílko v Radě bezpečnosti OSN. Do poslední chvíle jsme se ale tvářili optimisticky, že jako je porazíme. Někteří upozorňovali, že Klausův projev v OSN by nám mohl ublížit, protože nízko položené státy nebudou šťastné z jeho bagatelizace změn klimatu. Nakonec jsme v prvním kole prohráli o čtyři hlasy. Nikdo neví, kdo pro koho hlasoval, ale určitě to v pravý čas někdo Klausovi vmete. Hezké bylo, když se v televizi zeptali náměstka ministra zahraničí Pojara, jestli to mohl ovlivnit Klausův projev. Jeho odpověď byla ve smyslu: To rozhodně ne... jiné věci to ovlivnily víc. Z tohoto pohledu bylo od Bursíka chytré, že na závěr kampaně přijel do OSN s topolánkem. Teď to vypadá, že přijel žehlit Klausovy přešlapy, ale nestačilo to.

Pro Klause asi musí být nepříjemné i to, že světoznámý český ekonom Jan Švejnar připustil, že by ho mohl vyzvat na souboj o prezidentství. Každé charisma časem bledne a šediví a Klaus už je dost okoukaný. Švejnar je asi větší kapacita v jeho domovské disciplíně, asi má i lepší výchovu a jazykové dovednosti a i jako chlap vypadá o třídu líp. A mám obavy, že pokud Klaus nad ním vyhraje, už mu nikdo neodpáře, že to bylo hlasy komunistů.

A konečně Klause asi nepotěšilo ani to, že dalajláma dostal od Kongresu USA medaili. Dalajláma je kámoš Havla a Klaus se setkání s ním vyhýbá, aby nedráždil žlutého draka. Prestižní cena ukazuje, že setkat se s ním by bylo docela in.

Nevím, jestli může Klause potěšit, že mu věří nejvíc Čechů. Zvlášť, když v zápětí televize přinesla zprávu, že takový Putin je v Rusku ještě oblíbenější.

Aby bylo jasno, myslím si, že Klaus je na naše poměra špičkový politik, ale mám prostě pocit, že tenhle týden mu spíš ubral.

A žertík nakonec

Stará dobrá anekdoata, která je stále aktuálnější. Potkali se dva muzikanti. Jeden povídá: „Včera jsem si koupil vaše album.“ A druhý: „Tak to jsi byl ty?!“

Jiří moravský Brabec

HOME