Úvodníček

Přicházím pošesté s tím, co mne den po dni zaujalo v týdnu od čtvrtka 7. 6. do středy 13. 6. 2007. Nejvíce prostoru věnuji tentokrát písni o radaru v podání Jana Vyčítala a Vlasty Parkanové. Já ví, je to téma už přežvýkané, ale doufám, že i tak je k němu co dodat.

Ohlédnutí

Zdá se, že z žádné vítězné písně Eurosongu se hit nestal. Alespoň u nás. Anička z Kuřimi ustupuje také do pozadí, když se postupně do celé věci zamotala bývalá zástupkyně ombudsmana, šéfredaktor literárních novin, Hledači grálu, podezření na sektu a několik dalších úžasných detailů. Nejzábavnější je asi vrchní klokanice Vodičková, která tvrdila, že Anička byla na třináct let podvyživená a fyzicky za standardem. Přitom jí zdá se bylo přes třicet. Jak je to možné? Zdá se, že paní Vodičková ji v životě neviděla, jen chtěla být v televizi a tak papouškovala, co měla z doslechu. Jako Kuřiman musím poznamenat ještě jednu podivnost: Podle mých informací se pronajímají domky, kde k tomu všemu týrání došlo, za cca 15-20.000 Kč měsíčně. A tak nevím, z čeho to mohla platit paní, která byla nezaměstnaná, na dvě děti jí platil průměrně vydělávající otec a k tomu ještě živila Aničku, ať už byl její žaludek jakkoliv starý. Inu, jsou to záhady.

Prezidenti v Brně na Gottově výstavě nebyli. V FC jsem psal, že mne mrzelo, že je hlavní město Jižní Moravy v TV přenosu uctilo valašským folklórem. Nevkus české politice vládne.

Jinak Divokej Bill nádvoří nezbořil ale přišlo asi 1.500 lidí. Smlouva je ale dělaná tak, že na tom prostě vydělat nejde. Ale spokojený divák, to je taky zisk. A teď už k tématům tohoto týdne.

Dobrý den, radare George Bushe

(hlavní téma)

aneb Co vyčítat Vyčítalovi?

Jan Vyčítal napsal tet písně vítající G. Bushe a vyjadřující souhlas s tím, aby u nás byl postaven americký radar. Píseň nahrál u Karla Vágnera a sboristku mu v ní udělala ministryně obrany Vlasta Parkanová. Poprask kolem toho byl silný. Kritika hutná. Jde o to, zda i oprávněná.

První otázkou, kterou si má kritik položit, je: „Co to je? Jaká to má vnitřní pravidla, a jak je to dodrželo?“ Už tady asi vzniká první problém. Každá práce, kterou děláme, má nějaký důvod, nebo, chcete-li, každý výrobek nějakou funkci. I kdyby to byl jen kýč pro vlastní potřebu, takový domácký sádrový trpaslík, kde důvody a funkce asi jsou: aby se mi to líbilo, aby to ozdobilo mou zahrádku, aby sousedi koukali, abych se mohl patlat se sádrou, abych se procvičil v práci s ní před nějakým zásadnějším úkolem, aby to plašilo zajíce, abych se mohl vymluvit ženě, že nemám čas pomoci s úklidem a podobně.

Co udělal a neudělal Vyčítal?

Podle mého soudu prostě reagoval na jakousi podivnou vlnu protiamerických projevů jakousi písničkou. Výrobek, který takto vznikl, má rovněž různé funkce. Umělecká mezi nimi příliš přítomná není. Jde o věc udělanou zřetelně horkou jehlou, reagující na mnohdy stejně neumělecké protiamerické a protiradarové pseudoumělecké projevy. Mezi těmi je například množství plakátů, letáčků, politických karikatur a jiných „artefaktů“ z oblasti výtvarného umění, které by každý výtvarný kritik rozcupoval na hadry po stránce kompoziční, řemeslného zvládnutí kresby a podobně. Ale každý na první pohled chápe, že díla vznikla z jiného důvodu, mají jinou funkci a nerozebírá to. Troufnu si vsadit, že už někde existují i nějaké ty protiradarové hip-hopy, kde asi text bude taky dost pitomoučký, o melodii nemluvě. To co Vyčítal udělal, je písnička – glosa, spíchnutá horkou jehlou, podle mého soudu bez uměleckých ambicí, silně mi to připomíná úkol, když se „umělec“ zaváže napsat během pořadu píseň na pět daných slov. Je to pak ukázka jeho řemeslných schopností, určitého vtipu, nálady okamžiku, a může se stát, že to je docela k poslouchání. Nestává se však často.

Nic udivujícího

Kdybych o písni nic nevěděl a někdo se mne zeptal: „Hádej, kdo na píseň Dobrý den, majore Gagarine, napsal parodickou versi vítající americký radar?“, pravděpodobně bych Vyčítala uvedl hned v první várce tipů (vedle maxíků, Pokondra, Semtexu, Lokálky a pár dalších), a kdybych dostal k dispozici text, asi bych si tipl přímo na něho. Jen si vzpomeňme na To tenkrát v čtyřicátom pátom vlastnoručně zparodovanou na To tenkrát v šedesátém osmém, nebo na jeho parodii Podmoskevských večerů. (Slovo parodie užívám nepřesně, ale záměrně). Z textu nijak odvázaný nejsem, ale z hlediska toho, co chtěl autor říci, vyhovuje. Dokonce si troufnu usuzovat, že autorovi nešlo o to, zavděčit se Bushovi (co ten asi ví o písni Dobrý den, majore Gagarine?), ale říct lidem, kteří jsou pro radar a obecně pro USA, že je tu někdo, kdo smýšlí stejně (to člověka vždycky potěší). A taky pochopitelně naštvat antiamerikanisty. Takže společenské funkce píseň splnila, umělecké asi nikdy neměla, umělecký kritik by ji asi měl odbýt poznámkou, že jde o kuriozitku bez umělecké hodnoty, zato  se společenským kontextem. Politolog asi by měl upozornit právě na společenský kontext a poznamenat, že umělecká úroveň zřejmě není valná, ale o ni neběží. Zde je text:

Dobrý den, prapore hvězd a pruhů

1. Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.

2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s džípama.

3. Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.

4. Vyřiď tam prosím do vesmíru,
vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru,
radši však šijeme U Sama.

5.= 3. Dobrý den, radare, prostě welcome.. 

Co mi vadí u Vyčítala?

Vlastně jediná věc. Přečetl jsem si jeho vyjádření v mf DNES a zarazil mne jeden odstavec z následujících: Jestli poznáte který (jde o úryvek):

1. Jelikož jsem člověk, který si opravdu oddychne, až tu budou americké radary instalovány, po nějaké době jsem si na tento rozhovor vzpomněl, napadl mne verš "...Dobrý den, radare..." na melodii J. Hniličky "Dobrý den, majore Gagarine".

2. Dopsat text už bylo dílem okamžiku, pak jsem konzultoval ten nápad s Karlem Vágnerem, u kterého s Greenhorny už od roku 1990 nahráváme a Karel souhlasil, že to natočí.

3. Shodou okolností Karel vystupoval v ten den na Hradě s Jaromírem Hniličkou u příležitosti jeho narozenin a získal jeho svolení k použití melodie s novým textem.

4. Konzultovali jsme to i s paní ministryní Vlastou Parkanovou, které se text líbil a chtěla být přítomna natáčení. Při té příležitosti projevila ve studiu přání zazpívat si v jedné sloce druhý hlas, s čímž jsem vřele souhlasil.

5. Toť vše, proto nechápu vlnu osočení z vlezdoprdelismu prezidentu G. Bushovi, protože o něm v písni nepadne ani slovo. Je to jen a jen moje niterné vyjádření vděčnosti Spojeným Státům Americkým.

6. Nejvíc ze všeho mne na tom osočení popuzuje, že se ozvali ti, co za bolševického režimu byli v jeho řiti zastrčeni až po kolena.

Jde mi o předposlední (5.) odstavec citace. Načasování nahrávky na příjezd G. Bushe podle mého soudu ukazuje, že Bush do písně vstoupil, ač nejmenován. Nevím, nakolik Vyčítal věděl o tom, že Parkanová vezme CD a donese ho panu prezidentovi místo domácích buchet, ale Honza zase není takový jelimánek, aby nepochopil, že píseň nutně bude s Bushem spojována. Ale je-li důležitou funkcí této písně podpořit radary a USA celkem, tak je přece logické, že měla vyjít na světlo Boží právě když se o věci hovoří.

Role Vlasty Parkanové

To už je o něco složitější. Máte-li ale poslední FC, je tam vyfocená, jak v Plzni na Lochotíně sedí v publiku a poslouchá (Greenhorny). Vyčítala nějakou dobu zná, má jeho muziku ráda, on zase zná ji, takže nebyla to nějaká studiově sestavená „supergroup“ pro natočení této písně. Parkanová už si ostatně natočila vlastní CD, neznám ho, mám pocit, že ho ani znát nepotřebuji. Nebude to nic moc, prostě obstojná amatérka, která si prostě v jedné „sloce“ (nechci rozebírat kompozici skladby, držím se tedy nepřesného, ale zavedeného označení z tisku) střihla druhý hlas.

To způsobilo neuvěřitelnou reakci opozičních poslanců, kteří křičeli, že něco takového ministryně nesmí, volali ji k zodpovědnosti před sněmovnou, Prdelnahrnec Jandák hřímal a vůbec bylo veselo v české kotlině nad kotlíkářskou písní. I mnozí publicisté odvážně glosovali, že ministryně nemá právo v době výkonu funkce zpívat vůbec žádnou pop music. A tak si představuji, jak muselo být Billu Clintonovi, když přijel tenkrát z Prahy, Kongres si ho postavil do haptáku a začal: „Tak vy jste, pane prezidente, hrál v Praze na saxofon. V nějaké putyce, že? Nepřipadá vám, že to je pro prezidenta supervelmoci naprosto nevhodné. Tu Lewinskou bychom vám ještě spolkli, když to spolkla i ona, ale tohle je příliš.“ A měl po ptákách.

Přesto mám vůči paní ministryni výhrady (kromě té, že svým přelivem plaší v přírodě koloušky). Vyčítal tvrdí, že podnět k napsání písně o radarech vyšel přímo od ní: „Setkal jsem se s ní na oslavách Osvobození v Plzni a tam jsme společně hořekovali nad krátkou pamětí našeho národa. Při té příležitosti mi řekla, jestli bych o tom nechtěl napsat nějakou novou píseň, že by mohla být třeba o radarech.“ To je spíš důvod k pochvale, politik by se měl stýkat s umělci, nezávazně s nimi konverzovat a bez jakéhokoliv tlaku naznačovat, že by ho potěšilo, kdyby jejich dílo odpovídalo jeho názorům (to totiž potěší každého, jde jen o to netlačit, nenutit umělce, aby fakt něco napsal, namaloval, usochal, zkomponoval.) Ovšem na druhé straně je možné, že právě chytrá Parkanová ze zákulisí koučovala celý projekt tak, aby vyvrcholil v době příjezdu Bushe (a nemusela si dílo u JV objednat a zaplatit z peněz daňových poplatníků). To už by hezké nebylo, a že jí to nakonec ublížilo, by jí patřilo.

Test

Vadí mi ale jiná věc. Zase si vypomůžu citací z tisku (mf DNES). Zase nabídnu několik výroků (jde o odpovědi na otázky) a tipněte si, který mi hnul žlučí:

1. Překvapuje mě, co se kolem té písničky děje. Počítala jsem s kritikou i s tím, že se lidé budou ptát, jak si ministryně obrany může dovolit zpívat. Ale dostala mě ta míra zlobné a nenávistné kritiky. Tím pádem se mi to odlehčení atmosféry, které jsem tím původně sledovala, nepovedlo.

2. Dalo se čekat, že budou pokřikovat komunisti. Ale nechápu, co na té písničce vadí lidem, kterých si vážím.

3. Když slyšíte, jak hlasití jsou odpůrci radaru, tak jsem dneska ráda. Tou písničkou jsem aspoň trošku přispěla k tomu, že jsou slyšet i jeho příznivci.

4. Můj podíl je v tom, že jsem inspirovala Vyčítala a pak k tomu nahrála pár vokálů. Že jsem si nazpívala část písničky, neznamená, že odpovídám za kvalitu a úroveň celého textu. Tím se od toho nesnažím distancovat. Pochopitelně to intelektuála neuspokojí. Ale koho to uráží?

5. Dobře si pamatuju, jak velkým symbolem svobody pro mě Amerika byla za komunismu. Nikdy to ze svého života nevymažu. Tou písničkou jsem to chtěla vyjádřit, navíc s člověkem, kterého mám ráda, a nad textem, který sice není žádná poezie, ale odpovídá úrovni táborových ohňů. Tam jsem prožila kus života, pomohlo mi to překonat těžké období, které jsem v životě měla, dalo mi to manžela - to všechno jsem taky já.

6. Jediné, co jsem udělala, bylo to, že jsem v neděli přijela do studia, poprvé tam viděla ten text a nazpívala ho. Za chvíli to bylo hotové a moc mě to bavilo. Čím jsem se provinila? Že jsem si dovolila zpívat? Nebo je větší problém, že Vyčítal napsal nekvalitní text?

7. Chtěla jsem negativním emocím odpovědět pozitivními emocemi. A Vyčítal chtěl dát všem najevo, že tady nejsou jen ty uřvané zlobné davy, které protestují proti všemu, ale také lidé, kteří vedou normální životy a nechodí nikam poštěkávat. Bylo to vyjádření našeho vztahu k Americe. Žádný rektální alpinismus.

Správná odpověď je 4. Umělce je třeba dělit do dvou kategorií: jmenovití pamětihodníci a bezejmenní nájemní vrazi. Nikoho nebude moc zajímat, kdo hrál na trubku přiznávky v nějakém cajdáku. Ten si snad může dovolit natáčet i písně velmi průměrné (z morálního hlediska by se ale stejně měl především uměleckým průserům vyhýbat), ostatně ani nemívá právo rozhodnout, že nahrávka je natočena a půjde mezi lidi. Ti první mají odpovědnost vždycky. Nedávno jsem dělal pár textů pro paní Naďu Urbánkovou. Žádná začátečnice. A volala mi ze studia, jestli by mi nevadilo, že si změní jednu koncovku z nespisovné na spisovnou a vysvětlila proč. Musel jsem s ní souhlasit. Interpret, jehož jméno je s nahrávkou spojeno, prostě odpovídá za všechno. A nesouhlasí-li s tím, nemá to točit. I když z celého rozhovoru plyne, že se Parkanová vlastně za Vyčítala postavila, tenhle pokus o výkrut se mi fakt nelíbil.

Sbor poslanců

Co se mi ale líbí nejméně, je sbor poslanců. Tedy ten na nahrávce není, ale to, že chtěli o písničce jednat ve sněmovně, mi přijde opravdu legrační. Už to vidím, jak se vrhají na píseň, aby ji zhodnotili.

„Obyčejná ámolovka.“

„No dovolte, pane kolego, to vybočení do paralelní durové na začátku třetí sloky je hezký nápad. A harmonický sekundový sestup, který je dominantním nápadem této části kompozice, je půvabný.“

 „Ale ten je ještě náš, komunistický. Co jste k tomu přidali vy? Rým velkam – tleskám?“

„Co to melete o harmonii? Harmonika je jen v předehře.“

„Jestli na nás po týhle písni pošle Putin rakety, tak se nedivte.“

„Čepička by nikdy nezpíval.“

„Čepička zpíval vždycky, když se vožral. A to bylo imrvére.“

„Navrhuji zákon, že smí zpívat jen ministři kultury a školství. Prezident smí hrát na foukací harmoniku.“

„Slyšel jste někdy zpívat Kuchtovou?“

„Hele přišla mi SMS:

Dobrý den prapore s modrým klínem

Bledneš a zase se červenáš

Byli jsme s Adolfem i Stalinem

A teď si zpíváme Bush je náš.“

Kalousek se soudí

(pátek 8. 6.)

Tedy Kalousek Jan, zpěvák a muzikant, kdysi hvězda ze stanice ZOO, pak osoba poněkud pozapomenutá. Zatímco jiné případy mezi soudem a uměním jsou legrační a trapné zároveň (myslivci vyhrožují Večerníčkovi, že ho zastřelí za pomluvu jako škodnou; bojovníci za svobodu protestují proti tomu, že v TV filmu o odboji bylo málo odboje a moc sexu, který už je asi v jejich letech moc nebaví a zvažovali žalobu), v Praze začal opravdu významný právní spor. Skoro bych řekl přímo průlomový.

V Česku se krade všechno, co není přibité. Je-li to přibité, krade se to taky a hřebíky se ukradnou k tomu. A přišel umělec, že mu jiný ukradl základní nápad z jeho hitu. Ten druhý se dušuje, že to celé zkomponoval sám, a je pomalu ochotný ukázat, kde mu při tom Múza udělala cucflek. Soud v Praze začal jednat, ale 7. 6. zase ihned jednání přerušil a požádal brněnskou JAMU, aby příslušné dvě písně podrobila expertní srovnávací analýze.

Moc bych o výsledek takové analýzy stál. Zvláště bude-li plagiátorství pozitivně odhaleno. Těším se, jak se pak vyrojí frajeři, kteří najdou jiné dvojice písní, shodujících se v těchže znacích. Pamatuji si ještě, jak byl Beatles George Harrison obviněn v roce 1976 z plagiátorství písně My Sweet Lord, kterou údajně přebral z písně He's So Fine z roku 1962 od newyorské skupiny Chiffons. Přísahal, že si ji vymyslel sám, a experti zvažovali, nakolik je to možné, stejně jako možnosti jiné – píseň kdysi dávno slyšel, zasula se do podvědomí a odsud vystartovala po letech nějakým spouštěcím mechanismem; opravdu to šlohnul; oba vycházejí z nějakého třetího podvědomého pramene a podobně. Zatímco to, co plagoval, jsem si musel najít na internetu, to, o kterou jeho píseň šlo, jsem si pamatoval celých třicet let. Zvláštní je, že si nepamatuji přesný výsledek procesu. Jen pocit, že to bylo takové nějaké šalomounské – ani neukradl, ani nevymyslel, ví sám Hare Krišna.

Na Kalouskově případu mne ale zaujalo něco jiného. Podivná časová osa: Ukradenou píseň Chodím ulicí Kalousek napsal a vydal v roce 1992. Údajný plagiátor, bývalý skladatel a kytarista skupiny Support Lesbiens Jaroslav Helešic si ji prý pro motiv refrénu písně .In Da Yard půjčil v roce 2002. A Kalousek tvrdí, že to byl hit. Takže nevím. Pokud to byl hit, jak to, že to Kalousek odhalil až po pěti letech? To to za celou dobu ani on, ani nikdo z jeho muzikálních přátel neslyšel?

Mám obavu, že věc je jednoduchá a česká. Kalousek po více než pěti letech vydává album. Potřebuje publicitu. A připomenout svůj někdejší velehit. Tož rozjede soudní spor. Tím netvrdím, že se ty písně nepodobají. A expertům ani soudcům nezávidím. Jen přemýšlím, kolik lidí by tak asi mohl žalovat třeba Roman Horký za plagování starých Kamelotů.

Spektrum ColorScope

(sobota 9. 6.)

V sobotu jsem uváděl druhý ročník festivalu ColorScope na našem kuřimském zámku. Vedro, sucho, nedeštivo, ve dvě lidí nepříliš, navečer už velmi slušně. Možnost slyšet dost různorodé hudby. A taky možnost sledovat různorodé publikum.

Začátek patřil soutěži kapel Talent Česká spořitelna Colours. Vítěz si brnkne na Colours of Ostrava a u Indies Scope vydá album. Zatímco loni zvítězily ve finále Yellow Sisters celkem jasně, letos to mezi čtveřicí Nebíba, Fekete Seretlek, Beata Bocek a Prosti Dumi bylo všelijaké. Osm porotců se dost rozcházelo, všechny kapely sesbíraly jak první, tak čtvrté místo. Nakonec vyhráli balkanizující Prosti Dumi.

Největší hvězdy asi byli Gipsy.cz. Překvapilo mne, kolik lidí už je zná a pozná, dávno před vystoupením, když se jen tak frontman poflakoval v publiku, chodily si mladé dívky pro autogramy. Gipsy.cz za ten rok udělali velký pokrok. Jejich hodinka byla výtečná, byli naprosto uvolnění, z Vojty Lavičky (housle) je skvělý sideman, lidi tančili, puberťašky hopsaly, milé to bylo.

Kousek vedle mne v publiku seděly nějaké tři děvenky, jejichž věk na první pohled těžko odhadnout, ale byla to mláďátka. Jedna byla celkem subtilní, ze dvou zbývajících by bylo tak tři a čtvrt modelky. Hudbou se příliš nevzrušovaly, kecaly si svoje, kouřily, žbrndaly pivo a občas se jedna druhé zeptala, kdy už bude nějaký hip hop. Pak jsem si všiml, že mají trička, která mají na zádech vyvedený půllitr. V jeho těle je seznam jmen, v čepici z pivní pěny nápis IX. A. Základní školy Lysice a ročník 2007. Takže to byly čtrnáctky, no, asi už jim bylo čerstvých patnáct. Přemýšlel jsem, co na to škola, když si deváťáci nechají udělat absolventská trička s pívem. Jestli to škole nevadí, jestli si říďa neříká, že lepší pivo než marjána, co na to rodiče a vůbec. Já bych jim prostě normálně nařezal.

Po Gipsy.cz přišla Jana Vebrová, a musím říci, že se mi líbila, a pak Traband. Na to jsem se obzvlášť těšil, protože jsem je viděl o týden dřív a líbilo se mi to velmi a byl jsem zvědav, co publikum. Hráli pěkně ve třech, pouze nové skladby a publikum znejistělo. Nahrnulo se sice částečně do kotle a začalo pohupovat do rytmu, ale na tanec při harmoniu to moc nebylo. Někteří se o to snažili, jiní klábosili a čekali, až se to rozjede (celkem vzato marně). Já jsem přemýšlel, kolik lidí, kteří ty písně neznají, a za jak dlouho od začátku, pochopí například, že píseň, začínající opakováním sloganu: „Tak to mám rád, když ty jsi nade mnou a já jsem pod tebou,“ je o vztahu mezi člověkem a Bohem. Asi nejlépe dojem z Trabadu vyjádřil kolega Sukalovský, který do zákulisí přinesl pro kapelu dvě lahve vína – jednu za muziku a druhou za odvahu. Kéž by takových poctivých a invenčních hledačů jako tahle trojka bylo víc. Dokonce jsem měl pocit, že počet poslouchajících s časem mírně rostl.

Bushovy hodinky

(Pondělí 11. 6., úterý 12. 6.)

To mne opravdu pobavilo. GB z USA na svém turné po Evropě přijel i do Albánie. Lidé ho vítali nadšeně, každý mu chtěl potřást rukou. Až se v tom chumlu na pár vteřin ztratil, i když je fakt, že k chumlovitosti přispěli i kolemstojící bodygárdi. Když se znovu objevil, chyběly mu na ruce náramkové hodinky. Někdo z filmařů si toho všiml a upozornil na to. A tak máme variantu, že Bushe okradl šikovný Albánec, variantu, že si hodinky sundal sám, protože se bál, aby nepřišly k úhoně, oficiální US variantu, že mu je odepnul a uschoval profík z bodygardy a přidám i jednu vlastní – byl to nějaký Srb, něco jako Gavrilo Principe Černá ruka, který chtěl poškodit pověst Albánců. Myslím, že se ty hodinky nenajdou už ani radarem.

Štětina for president

13. června 2007

Jaromíra Štětinu jsem celkem rád četl, byť jsem s ním občas nesouhlasil. Teď je z něj senátor, píše méně, ale pořád se to dá číst. Když se rozhodovalo, zda vydat Jiřího Romofila Úplatkoviče Čunka trestnímu stíhání, byl proti s tvrzením, že to dostanou (volně přeloženo do jazyku lidového) hovada, proti kterým je Čunek anděl, ať už udělal cokoliv. Že je třeba nejdřív zajistit spravedlivost procesu a pak teprve ho zahájit. Čunek byl vydán a proces zahájen. Spravedlivost nikoliv. Štětina se ještě párkrát naštětil, že to dostal jako prokurátor právě arciholomek Obst, ale marně. Mlýny mlely pomalu vpřed. Zároveň prosakovaly zprávy o podvodech obou stran v průběhu řízení. Upřímně řečeno, vidím v tom rozdíl. Je-li obviněný vinen, má svým způsobem právo se dopouštět všelijakých podvodů a zatemňování kauzy. Ba lhát. Bude-li přistižen, je to jen další důkaz o jeho vině. Obžaloba ale nesmí nikdy falšovat důkazy, zastrašovat svědky obhajoby, domlouvat se na tom s policií a radit se se svědky obžaloby mailem, co mají říkat. A to se dálo. Nakonec po půl roce došlo k tomu, co Štětina říkal na začátku: případ musel být dán jinam, aby mohl být proces spravedlivý. Kdyby na něj dali od začátku, ušetřil by se nejen půlrok času, ale možná by se případ méně zamžil.

Přitom Obst a jeho parta se tak chovali už jednou a to při vyšetřování Vladimíra Hučína. Sedm let se to táhlo, obvinili ho prakticky ze všeho, co je napadlo (snad s výjimkou nelegálně držených vaječníků), tlačili na jeho starou matku, rok ho drželi za mřížemi, buzerovali ho, soudní jednání.vyhlašovali za tajná, zničili mu sedm let života. Myslím, že mnoho lidí by to vzdalo a šlo na nějakou dohodu – tak mě zavřete na rok, ať už je pokoj. Nakonec je Hučín nevinný, ale nečetl jsem, že by mu někdo dostatečně těch sedm let vynahradil. A bandu ničemů, která to má na svědomí, nejen nikdo neodvolal z funkce, ale naopak je v zápětí pověřili podobně výbušným případem. Proč? Nenapadá mne jiný důvod, než aby mohli být kdykoliv odvoláni, až se to bude hodit. Kdo to ale takhle vymyslel, nevím.

Dozorující státní zástupce Mgr. Radim Obst nezklamal, nadělal tolik chyb, že už je více méně jasné, že případ je neřešitelný. Vždycky se některá strana bude moci odvolat na procesní pochybení. Mám jediné řešení. Přijmout fakt, že Čunek přijal úplatek od Aničky Maurerové a dát mu prezidentskou milost. Protože pravda už je nenávratně pryč. A líbilo by se mi, kdyby byl prezidentem právě Štětina, který nepovykuje, jak se přiváže k základnímu kameni knihovny, ale upozorňuje na skutečný problém. Nebo někdo podobný.

Porno za pár minut

13. 6. středa

Naši poslanci jsou docela normální nelogičtí tvorové, jako my. Někdy se zaseknou nad prkotinou a kecají o ní dny. Jindy schválí zákon za pár minut. Ve středu prošel za dobu jednoho erotického klipu z webu zákon, prohlašující za trestné držení dětské pornografie. Někteří odborníci tvrdí, že to je chyba, že prokazatelně část pedofilů se ukojí nad fotkou či videem a nechá sousedovic Marušku na pokoji. Asi mají pravdu. Byl jsem téhož dne na vystoupení tanečního oboru místní ZUŠ a utvrdil jsem se v názoru, že pedofil nejsem. No, nemůžu mít všechno. Večer jsem si pak položil pár otázek. Jak jsem zjistil, některé z nich si položil i Martin Komárek v mf DNES. Tohle je moje sada smrtelných hříchů s otazníkem:

1. Je kreslené dětské porno dětské porno? A jak je to v případě, že kresba je tak realistická, až si nejste jisti, jestli to není nekreslené?

2. A co když naopak proženu nějakým počítačem nafocené dětské porno, že vypadá jako kresba?

3. Protože za dětské porno se považuje i takové, kde vystupují pouze dospělí převlečení za děti, je Anička z Kuřimi dětské porno? V příběhu totiž vyjebali autoři s kdekým.

4. Musím spálit Lolitu, Satyrikon a Dějiny zemí koruny české? Jan Lucemburský se ženil ve třinácti s Eliškou Přemyslovnou a manželství zkonzumoval.

5. Je trestné mít fotku, jak si roční klučík hraje s camprlíkem? A je to trestné, je-li to moje vlastní podobenka z dětství?

6. Smí rodiče fotit vlastní nahé děti u bazénu a podobně? Smí fotky ukázat příbuzným?

7. Je trestné vyfotit manželku, jak ve Františkových Lázních sahá vysochanému Františkovi na pověrečné místo?

A co se stane, bude-li vyšetřování dozorovat Obst?

Přeji vám hezký den a těším se na Zahradu.

Jiří moravský Brabec

HOME