Úvodníček

Finále:
1. Srbsko 268
2. Ukrajina 235
3. Rusko 207
4. Turecko 163
5. Bulharsko 157
6. Bělorusko 145
7. Řecko 139
8. Arménie 138
9. Maďarsko 128
10. Moldávie 109

Čelo semifinále:
1. Srbsko 298, 2. Maďarsko 224, 3. Turecko 197, 4. Bělorusko 176, 5. Lotyšsko 146, 6. Bulharsko 146, 7. Slovinsko 140, 8. Gruzie 123, 9. Makedonie 97, 10. Moldávie 91.        

Jak hlasovali Češi:
Semifinále: 1. Srbsko, 2. Bulharsko, 3. Maďarsko, 4. Andora, 5. Makedonie, 6. Bělorusko, 7. Slovinsko, 8. Lotyšsko, 9. Izrael, 10. Turecko. Z deseti postupujících zemí jich tedy u našinců prošlo osm, čili náš vkus je asi hodně průměrně evropský.
Finále: 1. Ukrajina, 2. Arménie, 3. Srbsko, 4. Bulharsko, 5. Rusko, 6. Makedonie, 7. Bosna, 8. Řecko, 9. Bělorusko, 10. Gruzie. Takže i zde se objevuje sedm z první desítky. Povšimněte si, že i u nás najednou zcela zmizelo Maďarsko. Nevím, bylo-li to tím, že v sobotu zazpívala hůř (mě to ani moc nepřišlo), nebo že jí body sebral někdo stylově podobný (ale kdo?), nebo prostě tím, že v sobotu se dívají a hlasují jiné lidé než ve čtvrtek. Pokud vás zajímá, kdo měl ve své destičlenné nominaci ve finále nejvíc písní z celkové první desítky, čili kdo je průměrný Evropan, pak Rumunsko a Gruzie po 9.

Co bychom se měli z Eurosongu naučit
Především jak udělat opravdu dobře odsýpající soutěž (byť za cenu halfplaybacku). Za dvě a čtvrt hodiny zvládnout s pódiovými přestavbami 28 písní, to je opravdu výkon. U nás by to trvalo hodiny alespoň čtyři.
Pak pochopit, že ať chceme nebo ne, hudba není jen otázka akustická, ale i vizuální, sociologická a všelijaká. A že pokud dalších 41 zemí do toho jde, neměli bychom po výprasku říci, že jsou to všechno idioti a my už nikdy. Na stránkách ČT hlasovalo přes 6.000 diváků jak se jim pořad líbil. Těsně přes 50% kliklo, že velmi. Mně sice moc ne, ale považuji jej za užitečný.

Celý týden
Anička z Kuřimi
Kuřim byla přeneseně ve středu dění po celý týden. Začalo to pro mne ve čtvrtek 10. května, když někdy kolem poledne zazvonil mobil a jedena soukromě televizní známá mi sdělila, že vybuchne mediální bomba. Že nějaká paní v Kuřimi týrala dítě. A že by potřebovala zjistit, kdo to je. A popsala mi, co znala zřejmě z nějaké tiskovky Policie. Tedy soused s kamerou chůvičkou zachytil týrání, zavolal policii, ta zakročila, dítě odvezla. Dítě (asi kluk, osm let) bylo spoutané a nahé zavřené pod schody v rodinném domku. Mělo potíže se sluchem, matka ho vzdělávala doma, má asi pedagogické vzdělání. Tak, místní novináři, kdo je to?
Řekl jsem, že nevím, a že si myslím, že to, co říká, je pro zprávu dost. K čemu konkrétní jména?
Navečer jsem šel na koncert vážné hudby u nás v Kuřimi a zahlásil jsem, že asi ve zprávách bude nějaká hrůza o našem městě. A byla.
Nechci celé mediální běsnění popisovat, jen chci upozornit na to, že soused byl jediný, kdo se zachoval profesionálně tím, že zavolal Policii. Vše ostatní je diletantismus na všech stranách. Policie odebrala osmileté dítě, ostatní dvě nechala v péči osoby, která byla nutně podezřelá z účasti na týrání. Včetně oné záhadné Aničky. Je pravděpodobné, že jak příbuzní „matky Kláry“ tak na druhé straně státní aparát pěkně vymyli hlavičky dětem, co mají říkat.
Že bylo zveřejněno jméno muže, který věc ohlásil, je přesně podle pravidla, že každý dobrý skutek má být potrestán. Pro jistotu bylo zveřejněno i jméno jeho těhotné nesezdané přítelkyně. Zatímco zákony u nás zakazují zveřejnit jména nezletilých delikventů, jména obětí jsou veřejná a už se to s nimi potáhne celý život, včetně tradičně uniklého přepisu výpovědi osmiletého chlapce na internetu. Co na to ministr Langr, netuším. Představme si, že by došlo k znásilnění mladé ženy a bylo zveřejněno její jméno, fotografie, město a ulice, kde bydlí, jména příbuzných. To je na mašli.
Přestože příbuzní upozorňovali na psychický stav dívky Aničky, nikdo ji nehlídal tak, aby neutekla z Klokánku. Navíc tam děti viděly v TV otřesné zprávy o sobě. Když pak byl prostřední kluk, který měl nejmenší problémy, předán otci, novináři stáli frontu na reportáž, jak jde znovu do školy. Takže tam jít nemohl. „Odborníci“ nejrůznějších kategorií se pak vyjadřovali, včetně psychologa, který navrhoval, že Aničku měla matka Klára tajně ve svých šestnácti letech, porod na gymplu utajila (asi využila velké přestávky) a dítě vychovávala její matka načerno (bez přídavků, soc. pojištění a podobně). Prostě celý týden se děly věci, které zaručují, že už nikdy se nedozvíme pravdu, která dávno utonula v mediálním šumu. Informace si vzájemně odporují, soudy novinářů, oč méně podložené, o to jsou rychlejší. Například se někdo z nich v TV pozastavil, že zatímco se Policie dobývala dovnitř, chlapec pod schody jedl ze země, jako by se nechumelilo, což dokazuje, že byl na zavření zvyklý, když mu ani takový halas nevadil. Myslím, že to dokazuje, že měl hlad a že asi opravdu měl problémy se sluchem, takže nevěděl, co se kolem děje.
Celý příběh má pochopitelně soustu aspektů, které ale nesouvisí tak plně s tím, aby bylo nutno uvádět detaily ze života zúčastněných. Nechci k nim přispívat dalšími fabulacemi, jen upozorňuji, že je divné, žijeme-li ve světě, kde média, včetně těch veřejné služby, neinformují, jak dopadla česká kapela v soutěži, kde nás reprezentuje, ale zato vlezou do soukromí neuzavřeného velice intimního případu.

Gott pictus
V Praze v Lucerně se vystavují lidská těla. Mrtvá, preparovaná, všelijak aranžovaná, panoptikální. Ozvalo se množství hlasů upozorňujících na neetičnost celé výstavy a to z vážených úst. Zájem publika je ovšem velký, komerční úspěch zaručený. Každopádně je neoddiskutovatelné, že u nás by podobné preparáty – exponáty nesměly vzniknout a že skutečný původ těl je poněkud záhadný. Je-li pravda to nejhorší, co se říká, že jde o politické vězně z Číny, je to vlastně totéž, co jsem psal o dětské násilné pornografii. Každý, kdo na výstavu půjde, je spoluviník toho, že někde se komerčně využívají oběti. Proto chápu Tomáše Halíka, který sdělil, že na výstavu nepůjde, a přesto proti ní protestuje, protože údajů má dost. Problému byl věnován kus Otázek VM. Tam se ukázalo, jak je pro zástupce agentury, která výstavu přivezla, dobré, když má víc protivníků naráz, takže se nedaří korigovat diskusi. Halík označil výstavu za výstavu lidských těl. Zástupce agentury řekl, že to není výstava lidských těl, ale vzdělávací výstava o lidském těle. Halík položil velmi jednoduchou otázku: Když to není výstava lidských těl, tak proč se jmenuje Bodies – Těla? V diskusi se ale pokračovalo kamsi dál, bez odpovědi. Kdyby to byla diskuse dvou lidí, asi by se tak snadno oponent nevykroutil.
I my v Brně máme výstavy. Karel Gott zde vystavuje svoje obrazy, prodávají se kopie, prý za dost vysokou cenu. Stejně jako Tomáš Halík jsem se rozhodl, že na výstavu nepůjdu z principu. Jenže do Brna se mají sjet prezidenti z půlky Evropy a šušká se, že se půjdou podívat na výstavu Zlatého slavíka. Karel Gott je i svérázný politolog, vysvětlující, že ví, jak je svět řízen pomocí dlouhých nitek. Třeba by mohl kromě výstavy uspořádat i školení presidentů. Mně to přijde jako dost velká státní ostuda, pokud poženeme prezidenty, ať se jdou podívat, jak maluje náš zpěvácký fenomén a výtvarný diletant. Možná by jim ještě Jiřina Bohdalová mohla uvařit oběd, když ví Jak na to, ať jsme komplet.
Máme ale v Brně i výstavu skvělou, stavil se zde Orbis pictus Petra Nikla a spol. Co kdyby vzal Václav Klaus kolegy na ni? Pohráli by si s exponáty, vyzkoušeli svou kreativitu a fantazii. To by se mi líbilo. Nebo je vemte na Muchu do Moravského Krumlova! To se mi sice nelíbí, ale je to interpretace vnímání slovanství z doby před téměř sto lety, pro politiky téma na diskusi.

Čtvrtek 17. 5.
Digitv
Zatímco upravuji svůj Střed, na ČT4 probíhá dlouhá a podnětná diskuse o digitalizaci televize v ČR. Všechno se zpožďuje. Odborníci pojmenovávají proč. Za vše může legislativa (nebo skoro za vše), která Primě a Nově vyhovuje a digitalizaci brání. Tak se píší nové zákony. Tuším, že chytrý tah – až stonásobně zdražit přenos signálu Nově a Primě, pokud se do roku 1212 nedigitalizují, povede k dalším právním sporům. A pak někdo v Evropě rozhodne a zvýšení zaplatíme v další miliardové pokutě zase všichni. Zazněla ale zajímavá informace: ze všech zemí v okolí u nás nejvýznamněji klesá počet divákohodin před bednou. Nikdo neví proč. Pan Balvín, bývalý ředitel ČT dnes Óčko navrhl jednoduché vysvětlení: Jestli to není tím, že televize krmí lidi 14 let už tím samým, a že se to lidem přejídá. Že by?

Pátek 11. 5.
Veselá příhoda s hadem
V našem vchodě bydlí jedna moje mladá kamarádka se sestrou. Dokonce kdysi byla ve finále Zahrady písničkářů. Obě hrají ve vážnohudebním orchestru. A doma chovají hada. Nejedovatého, nevelkého. Někdy začátkem dubna u mě sestřička zazvonila, že zatímco byly na zkoušce, had opustil terárium a zmizel. Marně ho lákaly na myšku, nevrátil se. Protože panelák je postaven v kvalitě osmdesátých let, jsou stoupačky prostupné pro hady i větších rozměrů, takže je možné, že had putuje po baráku. Kdyby dorazil do přízemí ke mně, tak se ho nemám bát, mám ho zadržet a vrátit. Slíbil jsem, že provedu. Všichni oslovení sousedé prý reagovali stejně. Jen přímo pod nimi bydlí další paní, která je věčně pryč, takže se nedozvonily. Pak se měsíc nic nedělo. Pak, jak tušíte, had vylezl právě u té neinformované paní. A to v noci, a odebral se k ní do postele. Inu, živočišné teplo. Už se asi dnilo, když paní probudil. Paní odkyrla pokrývku a na stehnech had. Překvapivě nezpanikařila, hada chytila a dala do mísy na těsto a přikryla, aby neutekl. Pak se prohlédla, jestli není uštknutá a když nenašla nic, počkala do rána a zavolala do ZOO, ať si přijedou. Na chodbě se svěřila sousedce, co ji potkalo. Protože u nás ve vchodě bydlí i novinář z mf DNES, byla z toho zpráva pro první stranu krajského vydání. Zas pochopitelně s celým nezměněným jménem oné paní. A had se vrátil majitelkám, protože sousedka řekla: No jo, to je had od ..., ony ho chudinky hledaly.
A pochopitelně v pátek mi volali z nezávislé televize, jestli nemohu domluvit interview s majitelkou i ohřivatelkou. Odmítl jsem, a pokud vím, obě strany netouží ukazovat hada ani stehna v TV.

Na závěr
V Kuřimi se furt něco děje. A nemusí to být jen sociální dramata. Dnes večer se pokusí 1.500 diváků zdemolovat zámek při koncertu Divokýho Billa. Zítra v troskách vystoupí Ulrychovci s dětmi ze ZUŠky. Rád bych vás pozval na příští sobotu a Zahradu písničkářů. A pak další týden u nás v komorním sále pokřtíme album Svaťa Kotas Bandu – účinující hosté: Robert Křesťan, Jiří Plocek, Petr Surý, Pepa Malina. Akustický koncert. No a v sobotu 9. 6. IndiesScope festival ColourScope. O něm příště.

Hezký den ze Středu dění v Kuřimi
Jiří moravský Brabec

HOME