Čtvrtek 11. ledna - Pod lampou

Závidím Slovákům v jejich televizi pořad Pod lampou. Jsem sám člověk přetelevizovaný, mám díky kabelovce 33 kanálů, z nichž některé tam jsou, jen kdybych musel mučit někoho z Alkajdy, že bych ho připoutal k židli a pustil mu třeba erotické klipy na DSF. Ale kromě jiného mám i oba programy STV a na dvojce s rozkoší sleduji pořad Pod lampou. Jde každý čtvrtek, začíná těsně před desátou večer a končívá dost po půlnoci. A jde o přímý přenos. Ideální diskusní pořad, kde nejsou diskutující omezeni časem, prostě si vezmou téma a rozebírají ho. Výtečný moderátor Štefan Hríb, který se dovede inteligentně zeptat, i když o tématu ví velmi málo, a na druhou stranu se nezmění v poučovatele, i když o něm ví hodně. Témata naprosto různorodá, od vědeckých (fyzika, počasí, biologie), přes umění (třeba slovenský jazz nebo film Šifra mistra Leonarda) a sport (třeba slovenský fotbal) až po sociologii a politiku. Ve čtvrtek 11.1. jsem si zase večer hezky přepnul, natěšený na téma živé a neživé, aneb, co je to život a ejhle: Hríb tam měl lidi z STV, kteří byli právě odejíti, a dost znepokojivé informace o tom, že nová vládnoucí smečka na Slovensku přitlačila ředitele TV ke zdi, a ten vyměknul. Ba dokonce, že přiboudlejší členové vládní láje veřejně řekli, že se koaličně domluvili, které programy si chtějí držet pod kontrolou.

Pozvaní odborníci na život a neživot pak sdělili, že jim bylo ctí a potěšením vystupovat v minulosti ve svobodném a otevřeném programu Pod lampou v svobodné a otevřené slovenské televizi, a že si teď nejsou jisti, jestli to ještě platí, takže se diskuse odkládá, protože život už je takový a je rozumné ctít priority a nepřeházet si šprušle. Nu a následoval předčasný konec pořadu. Řečeno slovy české klasiky, ukázalo se, že STV nemá připravený krátký film o veverkách. Důsledkem je, že 18. 1. už je Štefan Hríb pozván do diskusního pořadu Pod lampou, kde bude diskutovat o svobodě v STV, ale moderuje už to někdo jiný.

Proč o tom tak obsáhle píšu? Jednak se mi líbilo, jak vědci – hosti pořadu - nenápadně a neokázale demonstrovali svůj žebříček hodnot. A pak taky proto, že u nás fakt tak dobrý program není. Kdyby byl, jistě by ho naši politici zlikvidovali už dávno. A tak nevím, máme-li Slováky litovat, že jim možná někdo udělá Pod lampou definitivně tmu, nebo závidět jim, že se tam alespoň pár let svítilo.

Pátek 12. ledna – Mirek, Pavla, Lucie a Bobo – atypický trojúhelník

Vždycky jsem byl přesvědčen, že Europoslankyně Bobošíková je uprchlá domina z nějakého sadomasochistického doupěte. Po té, co v pátek s Pavlou masochistkou Topolánkovou uspořádaly tiskovou konferenci na téma Manžel ji zradil, premiér zradí i vás, jsem si skoro jist. Věc je ovšem poučná i nepoliticky.

Znaje sdostatek množinu českých umělců, mohu vás ujistit, že bych dokázal uspořádat permanentní cirkus tiskových konferencí opuštěných manželek a družek těchto pánů, které by s podobným trpitelským xichtem říkaly: Miláčku vrať se i se svými penězi a slávou k nám. Pravda, většinou tito umělci nebyli na billboardech se svými manželkami, protože v šoubzynsu to na rozdíl od politiky snižuje prodejnost, ale zase třeba v leckterých jejich písních najdete zmínky o milovaných (a posléze opouštěných) partnerech a dětech.

Naštěstí v šoubyzu se na tohle nehraje. Píseň věnovaná dítěti zůstane stejně dobrá, ať táta odejde nebo ne, ba i píseň o tom, že milovat lze jenom jednou opravdu z lásky, se nezhorší ani nezlepší tím, kolik autor a interpret prožije erotických vztahů.

O vystoupení paní Topolánkové a její dominy, mediální krávy Bobo, bych chtěl hovořit jako o vrcholu kulturního nevkusu celého týdne. PmT se stylizovala do barvotiskové role věrné a opuštěné z románu pro služky, jež tiše vzdychá a sleduje, jak jí roste andělská svatozář. K tomu Bobo bučí něco, co přeloženo do lidštiny znamená: A ujišťuji vás, že žádná naše poslankyně, žádného premiéra do jiného stavu nepřivede. A fascinující je, kolik novinářů jde do té hry s nimi. V dalším týdnu třeba další domina českého infoteinmentu – Míša Jílková z mf Dnes.

Víkend 13. – 14. 1. - Koho zdobí zlaté glóby

Zlaté glóby se udílejí v 25 uměleckých oborech, nejzajímavější jsou mediálně ty filmové (a televizní), protože se říká, že vítězství v GG je pravděpodobné vítězství v Oscarech. (Poznámka, vyslovuj s “K”, není odvozeno od valašského slova oscat.) Ceny dostaly filmy Babel (drámo – režisér Iňárritu) a Dreamgirls (muzikál volně líčící počátky soulové divy Diany Rossové & The Supremes) a animovaná Auta, ocenění za celoživotní dílo se dočkal i můj oblíbeny režisér Martin Scorsese, cenu si odnesla i herečka Helen Mirrenová za role Alžběty I. a Alžběty II. (Pochopitelně v různých projektech, ty panovnice dělí cca 400 let.)

Musím se vypravit do kina na Borata (Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu), který je geniální mystifikací, čili něčím, co v naší cimrmanovské společnosti dokážeme ocenit. I britský komik Sacha Baron Cohen si za něj odnesl GG.

Píšu tu glosu proto, že bych chtěl zdůraznit, kdo GG uděluje – je to asociace zahraničních novinářů v USA. Moc by se mi líbilo, kdyby zahraniční novináři u nás taky udělili každým rokem pár cen za to, co považují v naší kultuře za nejlepší, nejdůležitější. Sami se totiž můžeme vidět stejně deformovaně jako Pavla Topolánková.

Pondělí 15. 1. - Dokumentaristka v divadle

Nenechal jsem si ujít přímý přenos tiskovky paní novopečené kulturní ministryně Heleny Třeštíkové, kde oznámila nového ředitele naší Zlaté kapličky (jsme národ ateistů). Nijak jsem paní režisérce (její Manželské etudy mám moc rád) nezáviděl. Martin Štěpánek, který byl na místě příslušného ministra před ní a dokázal nemožné, tedy být snad ještě větší nabubřelý buran než Vítězslav Jandák, divadlo pěkně rozhádal, vypsal výběrové řízení a odporoučel se propadlem dějin ze scény. HT se ujala funkce a ještě než vůbec mohla dostat důvěru, doběhlo výběrové řízení na místo nového šéfa. Žádná sláva, uchazeči měli na napsání smysluplného projektu od vyhlášení do uzávěrky asi měsíc. Což se prakticky stihnout nedá, takže projekty hrozily být nekvalitní, pokud je někdo neměl v šuplíku napsané předem pro všechny případy. Kouknul jsem se, ale já ho tam neměl.

Třeštíková proto pýthicky hovořila předem, že výsledek buď bude akceptovat, nebo ne, to podle toho, jaký bude. Nakonec akceptovala. Vítěz je významný teoretik teatrolog (Ondřej Černý – šéf Divadelního ústavu), má slušnou pověst a hlasovalo pro něj 13 ze 14 členů komise. Paní ministryně asi správně usoudila, že při takové shodě je rozumné výsledek potvrdit.

Přemýšlím, jak dlouhý by ale musela mít mandát, aby mohla odstranit všechen bordel, který v oblasti kulturní politiky napáchaly předchozí vlády sloužící různým mocným šou lobby.

Úterý 16. 1. Lingvistický veletoč

Po volbách loni v červnu Paroubek (bez přívlastků, nemám ho prostě rád) naznačoval, že si dokáže nějak sehnat většinu v Parlamentu a Topolánek vykřikoval, jaká by to byla potupa – vláda pomocí jednoho – dvou přeběhlíků. Vřeštěli na sebe hezky, až by měl Darwin radost, že člověk opravdu pochází z rodu opů, Češi pak z paviánů. Nijak mne to neuráželo, politika je holt disciplína, o které platí, že mezi slepými i jednooký přestane vidět. Ať se politici stydí za sebe sami.

Přece jen jsem ale jaksi novinář a publicista, takže se musím stydět za svůj stav. Jak najednou, když naopak sehnal své dva hlasy Tupolánek z tábora Pablbkova (jak praví lid hospodský), otáčejí lingvistickým kormidlem média, která to mají blíž tu k levému, tu k pravému pobřeží. Tu se z přeběhlíků stávají konstruktivní poslanci, ba přímo spása národa, tu výlupek vší zkaženosti. A těch blbábolů! Vzpomněl jsem si, jak se kdysi Napoleon vylodil z Elby a vyrazil na Paříž. Dosud se citují titulky z místních novin den po dni, aby ukázaly novinářskou pružnost, během necelých čtrnácti dnů od “Tyran se vylodil" po “Jeho Veličenstvo, císař Napoleon vstoupil do Paříže."

Bych byl pyšen na novináře, kdyby nyní v Právu psali, jak je v pořádku, že Mirek Topolánek přesvědčil dva konstruktivní poslance (což se nepovedlo Paroubkovi), a naopak pravicovější média se do něj obula, že přeběhličí národ ničí. Ba takový Klaus by mohl abdikovat, na protest proti způsobu sestavení vlády, až dostane důvěru. Ale jak říkám, co je mi po politicích, za novináře se stydím.

Středa 17. 1. DVD versus CD

Tak jsem vplul do trafiky, koupit si noviny a trafikanti, kteří znají mé libůstky (jde o manželský pár, střídající se za pultem) mě upozornili na to, že mají dvě nová DVD jako součást časopisů. Kvalitní DVD, podotýkám, jedno z Jeanem Reno a G. Depardieu (O Mon Dieu!) a Kletbu bratří Grimmů. Dohromady oba kousky pod tři kila. Za to nekoupíte v kšeftu nové CD. Protože byl čas, tak jsem si provedl malé sčítání v trafice. Nepočítám-li porno DVD, a to jsem nepočítal, protože nechci ztrapňovat paní prodavačku, našel jsem v malé trafice celkem 25 různých filmových DVD! A ani jedno zvukové CD (tedy někdy sem tam nějaké mají, ale teď zrovna ani jedno, a obecně jde o neporovnatelnou šíři a lukrativnost nabídky). Ceny těch DVD jsou různé, některé pod sto, některé těsně nad 200. Ale vesměs láce ve srovnání s tím, zač se prodávají DVD novinky ve specializovaných obchodech.

A tak mám pár otázek: Není nějaká chyba byznysu, že se nedají koupit časopisy za 75 Kč s deskami Nohavici, Plíhala, But, Gotta, Bílé? Proč se to neděje? Neschopní manažéři, blbé firmy, hloupí šéfové časopisů? Nebo už fakt odzvání i těm CD nosičům a všichni budeme ipodovat empétrojky, přičemž na jedno DVD se nám vejde jako záloha v našem kompu asi tak 100 hodin muziky?

Bozi vědí.

A žertík nakonec...

Blbý nacionalista
Karel N. je blbý vlastenec až nacionalista. Na svůj mobil si naprogramoval jako vyzvánění naši hymnu Kde domov můj. Teď pláče, protože když telefon zazvoní, musí stát v pozoru a nemůže hovor přijmout. Pak volá zpět za svoje.

Za měsíc zase

Jiří moravský Brabec

HOME